Konec druhé světové války nelze objektivně datovat jedním konkrétním dnem. Byť v Evropě oslavujeme konec největšího válečného konfliktu v dějinách 8. května, třeba v Japonsku uznali vojáci svoji prohru až 2. září.
Rozdíly dní a měsíců však zdaleka nedosahují extrému jako u některých konkrétních japonských vojáků, kteří se rozhodli individuálně ukrýt v džungli a vést svůj partyzánský odboj klidně dalších 29 let. Přesně takový příběh napsal svým životem právě Hiroo Onoda.
Ten druhý
Hiroo Onoda je u světové veřejnosti pravděpodobně nejznámější osobou, která válečný stav prožívala ještě dávno po oficiálním konci války. Přestože je 29 let poměrně velká porce života, dá se najít voják, který „bojoval“ ještě o něco déle. Byl jím Teruo Nakamura.
Vzhledem k tomu, že pocházel z Tchaj-wanu a nikoli z Japonska, není jeho příběh tak proslavený. Svého soka překonal o devět měsíců. Příkladů podobně houževnaté touhy nadále bojovat najdeme v bývalé japonské císařské armádě více, ale ten nejslavnější má přece jenom svá specifika. O co se jedná?
Bláznivá věrnost
Hiroo Onoda se jen tak neuklidil do džungle, kde odstřihnut od zbytku světa nevěděl, že svět už uhání zcela jiným směrem, než za jaký bojoval. Šlo totiž o kombinaci hned několika faktorů.
Na počátku roku 1945 byl společně se skupinou jiných vojáků vysazen na malém ostrově Lubang, kde měli hlídat přístup do Manilského zálivu. Rozkaz zněl jasně. Zlikvidovat molo a letiště v případě, že ostrov obsadí Američané.
Následně musí jednotka vyčkat na návrat císařské armády a do té doby škodit nepříteli všemi možnými prostředky. Japonská válečnická kultura vychovaná samurajskou filosofií je proslulá svojí bezbřehou, doslova až fanatickou oddaností. Tak se začal psát příběh vojáka, který nikomu nevěřil a nadále bojoval.
Paranoidní válka
Tisíce japonských vojáků se v konečném stadiu války pohybovaly skryty v těžko dostupných džunglích jihovýchodní Asie. Po kapitulaci, kterou si Američané vymohli drtivým dopadem dvou atomových bomb, se rozhodli informovat partyzánské jednotky pomocí letáků shozených z letadel.
Kromě toho, že byl Hiroo Onoda věrným bojovníkem, byl též nedůvěřivým, doslova paranoidním vojákem bez války. Když se mu do ruky dostala americká zpráva o kapitulaci, ničemu nevěřil a pokládal vše za laciný trik, jak vyhnat nepřátele z jejich úkrytů. O několik měsíců později se situace opakovala – a tentokrát byl text podepsán samotným generálem Jamašitou. Ani to však na mysl Onody nezapůsobilo.
Poté, co se jeden z mužů jeho jednotky vzdal, byli dokonce povoláni Onodovi bratři, aby megafonem informovali už značně psychicky nemocného sourozence, že válka je opravdu u konce. Ten v tom ale viděl lest a zdálky obdivoval, jak Američané našli věrné imitátory členů jeho vlastní rodiny.
Celá situace se převrátila do úplně absurdních rozměrů. V hlavě Onody se zrodila zcela nereálná myšlenka, že péče, kterou Američané věnují jeho dopadení, souvisí se strategickým postavením jeho nepočetné jednotky. Válku tedy bral nadále velmi vážně. Nebyl překvapen ani délkou konfliktu, protože již na počátku bylo vojákům sdělováno, že může probíhat klidně i 100 let.
Útoky na civilisty
S Onodou nadále válčily pouze bludy v hlavě. Po několika letech skrývání se rozhodl škodit místním zemědělcům a rybářům, které měl za špióny převlečené za domorodce.
Onoda tak společně se svojí jednotkou vraždil místní obyvatele a vypaloval pole s rýží. Celkově si jeho oddanost, nedůvěra a paranoia vyžádaly na 30 životů. Filipínci i Japonci se nadále marně pokoušeli přesvědčit jej. Do džungle nosili denní tisk, aby bylo jasno, že svět žije v etapě po ukončené druhé světové válce.
Konec?
Všechny pokusy pokládal Onoda za laciný trik. Když nakonec zůstal v džungli sám, konečně se po 29 letech začal příběh lámat ke svému konci. Mladík Norio Suzuki vyhledal v džungli Onodu a zeptal se ho, čím by ho mohli přesvědčit o konci války. Onoda by se dle svých slov vzdal pouze ve chvíli, kdyby za ním přijel jeho bývalý velitel major Taniguči, který mu dá potřebný rozkaz, aby ukončil svou bojovou misi.
Stalo se tak. Major byl vyhledán, oblečen do staré uniformy a celý bláznivý příběh byl u konce. Onoda konečně uvěřil. Do Japonska vrátil jako živoucí legenda. Za své vraždy byl omilosrdněn a sám se dožil neuvěřitelných 91 let.
Zdroje: bbc.com, judittokyo.com, japantimes.co.jp
KAM DÁL: Jan Skopeček: Přežil dva koncentráky, pak z něj udělali německého dezertéra.
