Boj o Hrad vrcholí, ale zatím se můžeme jen dohadovat, jestli jej dobude skutečný generál, zda zvítězí jako v první v historii naší republiky žena nebo se do dříve panovnických komnat odebere podnikatel na hranici zákona. Budoucnost neznáme, ale víme, co se se symbolem našeho státu dělo v minulosti. Kdo se o něj staral jako o národní poklad, a kdo se v jeho prostorách naopak choval bez ohledu na genius loci tohoto místa?
Základ v historii
Dovolme si vrátit se hodně hluboko do historie, až k samému původu Pražského hradu. Tehdy se psal pravděpodobně rok 880 a knížete Bořivoje napadlo, že by se na tom krásném kopci vyjímalo jeho sídlo. Tehdy se jednalo jen o skromné hradiště, které s dnešním Hradem nemůžeme srovnávat. Po Bořivojovi přišel nespočet panovníků, kteří se právě na Pražském hradě usídlili a každý z nich tady chtěl zanechat svoji stopu. O přestavby, dostavby a rekonstrukce tak nikdy nebyla nouze.
Prezident Masaryk a Josip Plečnik
Přesuneme se nyní do okamžiku vzniku našeho samostatného demokratického Československa. Tehdy v roce 1918 přišel na Hrad první prezident republiky Tomáš Garrique Masaryk. Paradoxně přišel právě do prostor, v nichž doposud sídlili monarchové. Vnější podoba Hradu byla tehdy prakticky již shodná s tou dnešní, ale na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha se stále ještě pracovalo (až do roku 1929!).
Přesto si prezident Masaryk objednal první úpravy Hradu brzy po svém zvolení. Hradním architektem se tehdy stal slovinský architekt Josip Plečnik, který tady odvedl ohromný kus práce. Vzal si na starost nejen vnitřní prostory Hradu, ale i nádvoří, zahrady a spousty nejrůznějších zákoutí. Jeho práce je tady ostatně vidět na každém kroku dodnes.
Elegantní prezidentova pracovna
Jednou z nejznámějších částí Hradu z tehdejší doby je prostor bytu, který prezident Masaryk se svojí rodinou užíval. A právě tady nechal Josip Plečnik velkou část své práce. Navrhl prakticky vše, co se v té době změnilo, včetně známé Masarykovy pracovny. Jak si náš první prezident svoji kancelář představoval? Jednoduše, účelně, prostě. Bez ozdob a dekorací, bez zbytečností - zkrátka prakticky zařízený prostor doslova obestavěný knihovnami.
Dvacátá léta minulého století nenabízela ani připojení k internetu, ani žádné další podobné vymoženosti, a proto byly knihy pro prezidenta Masaryka důležité nejen kulturně nebo esteticky, ale také z praktického pracovního hlediska. Přes veškeré tyto zdánlivě strohé požadavky zvládl tehdejší hradní architekt dokonale skloubit sílu prostoru, jeho ducha a potřeby prezidenta mladé republiky. Podlaha z fošen, všudypřítomné police na knihy z mahagonu, velký psací stůl, čtecí stolek, prostor pro diskusi s návštěvami. Nic víc nebylo potřeba. Ale jedna zdobná věc v pracovně přece jen byla - malá kašna ze slezského mramoru. Přesto bylo dílo Josipa Plečnika obdivováno tehdy a je obdivováno naštěstí i dnes. Proč naštěstí?
Socialismus na Hradě
Ne všechny doby byly k Hradu a jeho noblese ohleduplné. I když snad každý z Masarykových nástupců požadoval tu či onu úpravu hradního interiéru, nikdo z nich neměl na Gustáva Husáka, který se do toho pustil od podlahy - doslova. A to včetně absolutní proměny slavné Masarykovy pracovny, která se pod rukama vůdce dělnické třídy doslova rozpadla na kusy.
Její smutné zbytky byly poníženy koženkovými obklady, novou podlahou, dokonce ani zdi nezůstaly na svých místech, protože cesta k socialismu vyžadovala velký prostor. A stropy? Kdo by se chtěl nudit pod historickými dřevěnými lustry? Lepší byly ty ohromné, ohromující, benátské, zkrátka moderní. (O její podobě se můžeme přesvědčit ve fotogalerii díky snímku, poskytnutém Knihovnou Václava Havla.) Navíc prezident Husák měl velké problémy se zrakem, a tak se mnohem víc než nějaké artefakty hodily výbojky - desítky dalších plochých neonových svítidel, zabudovaných po celém stropě. Ze vznešené Masarykovy pracovny se stala Husákovna se vším všudy, co tehdejší doba přinášela a nabízela. Bez ohledu na minulost, vstříc příštím dnům.
Šťastný konec nešťastného pokusu
Místnosti dostaly nový tvar, nové vybavení, novou budovatelskou tvář. Ale co se starým nábytkem? Mnohé kusy se bohužel do dnešních dnů nedochovaly, ale některé měly to štěstí, že se hodily k využití jinde. Jak vypráví v jednom z pořadů Českého rozhlasu historik architektury Zdeněk Lukeš, například Masarykův čtecí stolek sloužil k zapisování docházky zaměstnanců Hradu, a tak se zachoval až do okamžiku, kdy jej podle dochovaných fotografií odborníci znovu našli a vrátili tam, kam patří - do dnes již obnovené pracovny vybavené tak, jak byla zřízena v době vzniku republiky. Podobně se podle Zdeňka Lukeše využívalo například i Plečnikem navržené křeslo, na němž sedala jedna z pracovnic Hradu a jen s těžkým srdcem se s ním nakonec loučila. Nábytek, který ale neměl tolik štěstí, aby se někomu hodil (a nebylo ho málo), už ale nikdo nespatřil. Stejný osud potkal i jeden ze dvou historických lustrů.
Co bude dál?
To všechno je ale dnes již minulostí a do Masarykovy pracovny se po listopadové revoluci postupně začal vracet styl, který sem zkrátka patří. Můžeme samozřejmě namítat, že i Masarykův zásah tehdy podobu místností změnil, Josip Plečnik ale dokázal s takovým prostorem pracovat s ohledem na jeho historii a význam.
Dnešní doba je k hradním prostorám přes všechny výtky, které můžeme mít k jejich využívání k soukromým párty hradního osazenstva nebo k nepromyšlené svíčkové pietě na hradním nádvoří, mnohem šetrnější. A smutně vtipné úpravy, jaké jsme mohli vidět v covidovém období, jsou naštěstí snadno odstranitelné…
Zdroj: Český rozhlas, pressreader, Pražský hrad, Knihovna Václava Havla, Archiweb
KAM DÁL: Kandidáti na prezidenta jako ve škole: Kdo debatou prolezl jen s odřenýma ušima a kdo je premiant třídy?
