Stadion Štvanice je pojem. Z historického hlediska se zde odehrálo mnoho podstatného v rámci československého sportu. Vždyť se tu také první hokejový zápas uskutečnil již v lednu roku 1931. Slavnostní otevření proběhlo 6. listopadu 1932. Neochota politické moci a přírodní katastrofy pak mají za vinu, že v současné době se tento legendární sportovní stánek stal pouze vzpomínkou a odrazem minulosti na fotografii.
Funkcionalistický stadion
O plánu na výstavbu hokejového stadionu právě v místech ostrova Štvanice se začalo zcela vážně uvažovat už v průběhu 20. let. Vznik podobného sportovního stánku byl pro sportovní rozvoj klíčový, a tak se není čemu divit, že se nakonec vše podařilo realizovat.
Projekt dostal na starosti funkcionalistický architekt Josef Fuchs, jenž zhotovil jednu z největších funkcionalistických staveb na světě, kterou je Veletržní palác. Vzhled budovy působil skromně, ale Fuchs uměl kouzlit i s málem.
Nejlépe o jeho originálním přístupu vypovídá realizace hlavní budovy. Skromně vypadající část stadionu měla hned několik funkcí najednou. Stupňovitá tribuna, restaurace, ale také zázemí pro sportovce a administrativu. To vše bylo schované v nenápadné bílé části stadionu, která v poněkud nedůstojné podobě stojí částečně jako jediná i dnes.
Za touto “multifunkční” částí stadionu se otevírala ledová plocha. Ta byla částečně rozdělena pro volné bruslení a na hokej. Dle archivních informací zde byl od počátku také chladicí systém, který byl schopen vytvořit čtyřcentimetrový led za dvě hodiny.
Historické milníky
Kromě toho, že se stadion Štvanice pyšnil skromnou elegancí a lidé si mohli užívat volného bruslení téměř celoročně, bylo to také místo, kde se psala historie. Přirozeně v tom sportovním slova smyslu. Ještě před slavnostním otevřením se zde odehrál první hokejový zápas mezi hráči pražského LTC a kanadského klubu Manitoba.
V historii úplně prvnímu hokejovému utkání na umělé ledové ploše přihlíželo 7 tisíc diváků. Významný byl pro Štvanici rok 1947, kdy zde českoslovenští hokejisté zvítězili o titul mistrů světa. Tento turnaj se zde odehrál celkově čtyřikrát. Dalším významným historickým okamžikem byl únor 1955, kdy se hokejový stadion Štvanice stal místem prvního televizního vysílání, a to jak jinak než hokejového utkání.
Generace krasobruslařů
Hokej samozřejmě nebyl jediný sport, který si se Štvanicí spojujeme. Důležité je zmínit také roli krasobruslení, protože zdejší led vychoval několik generací bruslařů včetně legendární Áji Vrzáňové. Ještě v polovině padesátých letech se bruslilo pod otevřeným nebem.
Následně však nad Fuchsovou budovou vyrostla dřevěná konstrukce, která se na první pohled esteticky prala s původním vzhledem funkcionalistické budovy. Zcela pochopitelně se však dřevěné zastřešení stalo ikonickým prvkem, podle kterého si většina lidí stadion Štvanice připomíná.
Konec kulturní památky
Stadion Štvanice začal psát svoji poslední kapitolu již velmi brzy. V šedesátých letech vyrostla mnohem větší a modernější Sportovní hala na Výstavišti a většina podobných akcí se přirozeně přesunula do nového prostředí. Peníze a údržba tak šly o několik metrů dál a na Štvanici už nezbylo mnoho pozornosti.
Poslední velká oprava se odehrála trestuhodně až v roce 1968 a od té doby se jen a jen rozpadal. Postupně se stav budovy stával tak tragickým, že se i za provozu ledové plochy musely uzavírat některé části stadionu - z bezpečnostních důvodů. O to větším paradoxem bylo, že byl stadion prohlášen za kulturní památku v roce 2000. To však prakticky ničemu nepomohlo. K několikaletému zanedbání se přidala masivní povodeň v roce 2002.
Dvě řešení
V roce 2008 magistrát vypověděl smlouvu provozovateli kluziště a stadion byl kompletně uzavřen a nic se s ním nedělo. Posudek z roku 2010 poukázal na šílený stav budovy a nabídl jen dvě řešení problému. Buď zbourat, nebo opravit.
Později byl posudek ještě jednou aktualizován na základě změny klimatických podmínek a následně varianta zůstala jen jedna. Bourání se však stalo také terčem politikaření. Vzniklo hned několik podezření, že byl stadion do podobného stavu uveden záměrně, protože byla na jeho pozemcích plánována stavba hotelu.
Definitivní konec
Ať už byly důvody jakékoliv, stadion Štvanice byl v roce 2011 zbourán poté, co mu spadla střecha. Demolice trvala pouhých 20 dní. Trestuhodné zacházení s veřejným majetkem je odrazem nekulturní politiky tehdejší politické reprezentace. Zákulisní hry a osobní zájmy bohužel v případě stadionu Štvanice zvítězily nad tradicí a kulturní památkou na krásném místě ostrova uprostřed Prahy.
Zdroj: prazsky.denik.cz, idnes.cz
KAM DÁL: Americký kolos v postkomunistickém Česku. Pražský hotel je stále největším u nás.
