Krátce po nehodě oznámila jedna z jemenských teroristických skupin, že provedla na letadlo teroristický útok jako odvetu za přijatý zákon, který ve Francii zakázal u žen zakrývání obličeje ve školách. Vyšetřovatelé však brzy zjistili, že teroristický útok na letoun je velice nepravděpodobný. Z polohy trosek bylo zřejmé, že letoun dopadl na hladinu moře v celku, v případě bombového útoku by se letadlo roztrhlo již za letu a plocha, kterou trosky pokrývaly, by byla větší. Co však způsobilo tak rychlý pád letadla?
Zapisovače letových údajů a záznam hovoru v kokpitu vysvětlení nepřinesly
Vrak letounu se nacházel v hloubce asi tisíc metrů. Bylo tak zřejmé, že vyzvednutí trosek bude složité. Vyšetřovatelé se proto zaměřili na záznamníky letových údajů a hlasů kokpitu. Ty byly nalezeny asi dva týdny po havárii a bylo z nich možno sestavit trajektorii letu i získat informace o tom, zda řídicí plochy správně reagovaly na zásahy pilotů do řízení. Analýzou dat a následnou simulací vyšetřovatelé zjistili, že posádka připustila, aby se rychlost letadla při stoupání snížila na hodnotu o 65 km/h nižší, než měla být. Zároveň prováděla stoupání s náklonem o více než deset stupňů větším, než bylo v této fázi letu standardní. Dále bylo simulací zjištěno, že letoun byl schopen reagovat na všechny zásahy posádky do řídicích systémů. Technické potíže tak byly s velkou pravděpodobností vyloučeny. Stále tak nebylo zřejmé, jak mohlo k nehodě dojít.
Trajektorie letu byla nestandardní, stejně jako činnost posádky
Piloti prováděli po vzletu manuálně levou zatáčku, aby byl správně „nalétnut“ navigační systém VOR, a poté byl aktivován autopilot. Během této zatáčky se však nepochopitelně začal letoun srovnávat. Krátce potom záznamník hovoru v kabině zaznamenal výkřik kapitána a autopilot byl náhle odpojen. Není zřejmé, zda se tak stalo zásahem posádky, či se autopilot vypnul automaticky. Vzápětí letadlo vstoupilo do pravého náklonu 40 stupňů. Když náklon dosáhl 50 stupňů, první důstojník zvolal „overbank“, což naznačovalo, že náklon letadla začíná být nebezpečný. Úhel náklonu se rychle zvětšoval, až dosáhl 111 stupňů, a letadlo přešlo do pádu. Do Rudého moře se zřítil rychlostí 412 uzlů (763 km/h) při úhlu pravého náklonu 74 stupňů a úhlu sklonu 24 stupňů.
Kapitán se soustředil na autopilota místo na samotnou pilotáž
Při rozboru trajektorie letu bylo zřejmé, že v určité fázi letu kapitán letounu dopustil zvýšení úhlu stoupání více, než bylo v této fázi letu normální. Došlo tak ke snížení rychlosti. Zároveň posádka ukončila plánovanou levou zatáčku a postupně přešla do pravého náklonu. Bylo to v době, kdy kapitán nejprve zapnul a potom okamžitě vypnul autopilota. Je tak možné, že kapitán při manipulaci s autopilotem přestal sledovat přístroje a neměl tak přehled o sklonu a rychlosti letadla. Je také možné, že správně nechápal zásah automatického pilota do řízení, neboť po znovuzapnutí autopilota se podivil: „Vidíte, co to letadlo udělalo?“
Iluze za letu
Ve hře tak zůstala neúmyslná reakce kapitána. K potížím totiž došlo právě v okamžiku, kdy přeletěl pobřeží a kvůli tmě ztratil veškeré vizuální odezvy. Tato reakce tak mohla být důsledkem zmatení vestibulárního systému kapitána, které je často nazýváno iluzí za letu. Lidský organismus při absenci vizuálních bodů může snadno „znejistit“ a domnívat se, že letadlo je ve skutečnosti v jiné poloze, než je. Posádky jsou však na takové situace cvičeny a je jejich prioritním úkolem sledovat přístroje, které správnou polohu letounu indikují. To se však v tomto případě patrně nestalo. Dezorientovaný kapitán, kterému se situace ještě zhoršila manipulací s autopilotem, tak nedokázal pravděpodobně dostatečně včas reagovat na situaci.
Správná reakce přišla pozdě
Vyšetřovatelé rovněž zohlednili, že posádku tvořil zkušený kapitán a prvním důstojníkem byl teprve pětadvacetiletý pilot s malým počtem nalétaných hodin. Byl to však zřejmě on, kdo měl v tu chvíli větší přehled o situaci, neboť kapitána dvakrát upozornil, že letadlo se naklání doprava. Je tak možné, že sice měl v tu chvíli lepší přehled o situaci, ale jeho malé zkušenosti a autorita kapitána mu zabránily udělat to, co udělat měl – převzít kontrolu nad letadlem. Posádka však nakonec, možná díky přístrojům nebo tím, že se letoun stočil k pobřeží, zasáhla do řízení správným způsobem a snažila se letoun zachránit. Bohužel jeho výška a nedostatek času neumožnily, aby byl tento manévr úspěšný.
Zdroj: simpleflying.com, fearoflanding.com
KAM DÁL: Raketoplán Buran. Letěl jen jednou.
