Velká vlastenecká válka probíhala v letech 1941–1945 a v konečném důsledku odrazila nacistické hordy, které hrozily podmaněním Sovětského svazu. I když válka přinesla nesmírné oběti z řad vojáků i civilistů, byla svědkem neuvěřitelných příběhů, které se opravdu staly a byly příkladem statečnosti a osobního odříkání i těch nejmenších Rusů.
Na počátku války s nacistickým Německem, která začala 22. června 1941, to se Sovětským svazem nevypadalo dobře. Německé jednotky se valily jeho územím a překvapení obránci nestačili adekvátně reagovat na vzniklou situaci. Šokovaný Stalin vystoupil až 3. července 1941 se svým „mobilizačním projevem“ k národu. Pro odražení prvotního německého náporu byla potřeba zejména obrněná vozidla a samozřejmě tanky. Na jeden se rozhodly složit ze svého kapesného i malé děti.
I děti se zapojily do války
V lednu 1942 vzbudil živý ohlas článek otištěný v listu Omskaya Pravda, který zveřejnil dopis od teprve šestileté Ady Zaneginy ze Smolenské oblasti, jež byla v důsledku postupu německých vojsk evakuována na Sibiř. Dívka napsala v dopisu, že si spoří peníze, které dostává od matky, na panenku, nicméně se nakonec rozhodla ušetřené finanční prostředky věnovat na výrobu tanku T-60, který by byl nasazen k obraně vlasti před nacistickými vetřelci.
Tento tank se vyráběl v letech 1941–1942 a světlo světa spatřilo téměř 700 kusů. V boji proti německým protějškům se však příliš nevyznamenával, protože mu chybělo lepší pancéřování a výzbroj. To ovšem v daný moment vůbec nevadilo. Na závěr dopisu připojila Ada vroucí přání, že se vrátí s matkou opět domů, až tank porazí Hitlera.
Výzva malé dívky zapůsobila téměř okamžitě i na další děti žijící v sibiřském Omsku. Ty napsaly novinám rovněž dopisy, v nichž vyjádřily touhu vrátit se do svých domovů, a proto také přispějí ze svého kapesného na výrobu tanku. Neochvějná víra ve vítězství, kterou děti projevovaly, a současně filantropická aktivita vedená ryzím vlastenectvím se dostaly až k nejvyšším sovětským politickým kruhům. Stalin vyřizoval srdečné pozdravy a vděk od Rudé armády. „Žádám, aby byly vyřízeny vřelé pozdravy od Rudé armády předškolním dětem, které vybraly 160 886 rublů na výrobu tanku T-60,“ vzkázal radostně sovětský vůdce.
Místo panenek tank
Díky aktivitě dětí, které se vzdávaly kapesného na panenky, autíčka a další hračky a místo toho je věnovaly na stavbu tanků, se dílo nakonec podařilo. Už na jaře 1942 sjel T-62 z výrobní linky. A jako řidička v něm zasedla jedna ze statečných sovětských žen Jekatěrina Petljuková. Tank se zapojil mimo jiné do klíčové bitvy u Stalingradu, nicméně Petljuková pak „přesedlala“ do jiného vozidla a stopy T-60 zde končí. Nicméně podle neověřených zpráv měl tank dorazit na konci války do Prahy nebo Berlína.
Třicet let po vítězství Sovětského svazu a jeho spojenců nad nacisty pak děti z jedné školy v Omsku našly Adin dopis z roku 1942 ve štosu starého papíru. Fascinovány tímto příběhem se rozhodly zorganizovat setkání mezi Adou a Petljukovou, které válku přežily. Obě již dospělé ženy se pak dojemně setkaly v květnu 1975 v Omsku a jistě si měly co říct.
Zdroj: Warhistoryonline.com, history.com, Russia Beyond
KAM DÁL: Krutý Trockij likvidoval odpůrce bez slitování. Stalin se s ním nepáral.
