Jedna z prvních zpráv o invazi byla anonymem zavolána v pět hodin odpoledne 20. 8. zpravodaji ČTK v Maďarsku. Anonym zpravodaje informuje o tom, že vojska Varšavské smlouvy (vojenský pakt socialistických států, který byl protiváhou NATO) od půlnoci začnou obsazovat území Československa. Zároveň anonym žádá, aby tato zpráva byla neprodleně předána vojenskému přidělenci našeho zastupitelského úřadu. V 18:10 předává informaci telefonicky velvyslanec do Prahy.
Američané byli informováni předem
V osm hodin večer našeho času navštěvuje sovětský velvyslanec Nikolaj Dobrynin amerického prezidenta Lyndona Johnsona a sděluje mu, že o půlnoci vojska pěti států Varšavské smlouvy budou okupovat Československo. Je svolána Rada bezpečnosti OSN, sejde se o den později. Rezoluci, která odsuzovala invazi, připravily Spojené státy a Velká Británie. Schválilo ji 10 zemí. Tři státy (Indie, Pákistán, Alžírsko) se zdržely, proti byl Sovětský svaz a Maďarsko. Sovětský velvyslanec při OSN Malik však následně přijetí rezoluce vetoval.
Prvním vojákům šly patrně hodinky napřed
První sovětští vojáci překročili naše hranice již 20. srpna ve 21:40 u Vejprt. Jednalo se o dva sovětské tanky a dva obrněné transportéry. Vojáci se však nezdrželi dlouho. Zřejmě si uvědomili svou chybu a během několika chvil se vrátili zpět na území bývalé NDR. Masivní vstup cizích vojsk začal až ve 23:00. Zúčastnili se jej vojáci Sovětského svazu, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Podle údajů Ústavu pro studium totalitních režimů byl: „ … počet vojáků prvního sledu, kteří se bezprostředně účastnili invaze, odhadován na 70 000 mužů a 1 800 tanků z Polska, 35 000 vojáků a 1300 tanků z NDR, 40 000 vojáků a 1500 tanků z Maďarska; spolu s nimi přešlo hranice na 20 000 mužů týlních oddílů, speciálních technických útvarů a policie, celkem se jednalo o 160 000 mužů a 4 600 tanků“.
Prvním cílem bylo letiště
V úterý 20. 8. 1968 ve 21:52 přistál na ruzyňském letišti ruský speciál AN-12, nikdo z něj však nevystoupil a letadlo zůstalo stát na stojánce. Přibližně o půl hodiny později přistálo další ruské letadlo IL-14, z kterého vystoupilo asi 25 civilistů, kteří poté zamířili do centra města. V jedenáct hodin večer požádal letoun IL-12 o spuštění motorů, údajně z důvodu provedení motorových zkoušek. Ve skutečnosti potřeboval energii pro činnost elektronických naváděcích systémů. Letoun byl ve skutečnosti velitelské stanoviště, jež řídilo přílety letadel s okupanty, která dosedala na dráhu letiště téměř v minutových intervalech. Pro veškerý další civilní provoz bylo pražské letiště uzavřeno až do 2. září.
Ministři si telefonují, když už vojska vstupují
Současně s tím, kdy okupační vojska překračovala od jedenácté hodiny naše hranice, telefonuje sovětský ministr obrany A. A. Grečko našemu ministru obrany Martinu Dzúrovi. Varuje jej před ozbrojeným odporem našich vojsk proti okupantům. Z jednotlivých pohraničních oddělení policie přicházejí zprávy o narušení hranic. Vzápětí je však veškeré spojení přerušeno. Kolaborující příslušníci Státní bezpečnosti zahajují obsazování všech objektů ministerstva vnitra. O invazi je ve stejný čas informován tehdejší předseda vlády Oldřich Černík. Ten se tou dobou nachází v budově Ústředního výboru KSČ (dnes ministerstvo dopravy), stejně jako celé vrcholné komunistické vedení. Protáhla se jim schůze. Černík zprvu nemůže této zprávě uvěřit a žádá její potvrzení. Na jiném místě, v budově generálního štábu naší armády, se skupina sovětských důstojníků snaží zabránit jakémukoliv odporu našich vojáků. V pohraničních oblastech jsou zatýkáni a odzbrojováni příslušníci našich ozbrojených složek.
Blíží se půlnoc dne, kdy se vše změnilo
Půl hodiny před půlnocí se dostavil na Hrad velvyslanec SSSR S. V. Červoněnko. Oznámil prezidentu republiky Ludvíku Svobodovi, že na žádost stranických a státních představitelů překročila „spřátelená vojska“ hranice. Vzápětí se s prezidentem spojili členové vedení KSČ a požádali jej, aby za nimi přijel do budovy Ústředního výboru. Mezitím se náměstek ministra vnitra plk. Šalgovič, který stanul v čele kolaborantů z řad StB, snaží získat pod kontrolu budovy vnitra. Probíhají i pokusy o ovládnutí rozhlasu proruskými pracovníky. Prezident Svoboda se schází s členy vedení komunistické strany, včetně tehdejšího předsedy Alexandra Dubčeka. Je půlnoc, začíná středa 21. 8. 1968. Za chvíli se Československo a jeho občané probudí do kruté reality, která je bude ovlivňovat dalších více než dvacet let.
Zdroje: ustrcr.cz, rozhlas.cz
KAM DÁL: Svědectví ze srpna 1968. Ruský voják se zbláznil a střílel