Gesche Gottfriedová, narozená do rodiny otce Johanna a matky Gesche Margarethe Timmových. Spolu s ní se rodičům narodil i její bratr - dvojče - Johann. Malá Gesche v dětství trpěla tím, že se rodiče více věnovali právě Johannovi. Jestli toto byl impuls, který později zapříčinil její psychickou poruchu, se dodnes vědci mohou jen dohadovat. Pravděpodobné ale je, že již tehdy se u ní začal probouzet tak zvaný Münchhausenův syndrom. O co se jedná?
Münchhausenův syndrom
Münchhausenův syndrom je duševní porucha, při které se takto postižený člověk snaží vydobít si pozornost okolí předstíráním nějaké choroby - ať již duševní nebo tělesné. Často může sáhnout i k sebepoškození, jen aby byly jeho příznaky co nejvěrohodnější. Ještě nebezpečnější je tento syndrom, když se projevuje tak zvaně v zastoupení, kdy postižená osoba strhává pozornost prostřednictvím dalšího člověka - často vlastního dítěte. Takto duševně postižené matky pak neváhají poškozovat zdraví dětí jen proto, aby je okolí litovalo, jak to mají v životě těžké, aby se jim věnoval zdravotnický personál nebo aby od nich neodešel partner… Touto poruchou trpí poměrně značné procento sériových a masových vrahů.
Brémský anděl
Do této teorie spadá také kategorie lidí, které “Brémský anděl”, jak byla Geschke přezdívaná, připravil o život. Kromě obou rodičů šlo pak také o dva její manžele, snoubence a vlastní děti. Používala k tomu arzén, který po malých dávkách přimíchávala do jídla tak dlouho, až vybraná oběť onemocněla. Psychicky narušená vražedkyně se potom jako správný “anděl” nabídla, že nemocnému pomůže a bude o něj pečovat, než se opět uzdraví. Jenomže přísun arzénu nepřestával. Jakmile měla nemocného a již vlastně postupně umírající osobu ve své moci, s každým dalším jídlem mu vpravovala do těla další dávky jedu tak dlouho, dokud smrtící péči nepodlehl.
"Milá žena" zavraždila i vlastní děti
Pro okolí byla po dlouhou dobu obětavou ženou, která by se pro druhé rozdala. Také proto ta přezdívka. Geschke se uměla dokonale ovládat. I v době, kdy postupně vraždila jednoho člena vlastní rodiny za druhým, působila na své okolí jako milá přívětivá žena, s níž si každý rád popovídal. Měla zkrátka jen tu “smůlu”, že její příbuzní jeden po druhém odcházeli na věčnost. O to obdivuhodnější byla pro okolí její silná povaha, s níž překonávala jednu ztrátu milovaného člověka za druhou.
Čtrnáct let hrůzy
Geschke Gottfriedové se dařilo svoji chorobu i vraždy tajit plných čtrnáct let, během nichž přišlo její vinou o život celkem 15 lidí. První obětí byl její první manžel, který zemřel v roce 1813, a posledním byl její přítel v roce 1827. Nejprve totiž vyvraždila vlastní rodinu a když už nebyl nikdo z příbuzných naživu, začala okruh rozšiřovat i na své známé.
Dvanáctá plánovaná oběť
Její jednání začalo být podezřelé ve chvíli, kdy se jedna z jejích zamýšlených obětí pozastavila nad bílými granulemi v jídle. Šlo o Johanna Christopha Rumpffa, kterému tato všímavost zachránila život. Kdyby byl důvěřivější, stal by se dvanáctou obětí vražednice. On se ale obrátil pro radu na lékaře, který měl přístup i k dřívějším obětem Geschke Gottfriedové, a začal si skládat děsivý obraz skutečné příčiny minulých úmrtí. Upozornil na ženinu nebezpečnost, ale ta už tou dobou měla na svědomí další tři oběti a pro jistotu přesídlila z Brém do Hannoveru, kde do svého zatčení stačila připravit o život dalšího, tentokrát již posledního člověka.
Trest smrti ji neminul
Vina vražedkyně, kterou její okolí až téměř do posledních chvil uznávalo jako obětavou a milou ženu, konečně vyšla najevo. Zatčena byla v den svých třiačtyřicátých narozenin, 6. března roku 1828, a brzy poté byla odsouzena k popravě stětím. Šlo o poslední veřejnou popravu, uskutečněnou v historii města Brémy. Život Geschke Gottfriedové, která měla na svědomí životy celé své rodiny i několika přátel, skončil na popravišti v dubnu roku 1831.
KAM DÁL: Legendární fotbalista Ibrahimovic: Já virus porazil, ale ty nejsi Zlatan. Tak používej mozek.
