Dallas byl jedním z mála míst, kde se Kennedy nemohl spolehnout na voličskou podporu. Právě proto se na něj při kampani zaměřil a začal tam svoji tour. Nikdo ale netušil, že cestou na letiště místo hlasovacího lístku dostane kulku.
Prezident na mušce
Kolona aut projížděla centrem Dallasu a Kennedy se se svou ženou Jackie a texaským guvernérem Conellym a jeho manželkou zdraví s lidmi, kteří je přišli podpořit. Davy stojí těsně u zábran a chtějí zahlédnout nejslavnější pár tehdejší doby. V hloučcích postávají novináři. Jsou na místech, odkud je nejlepší výhled. Travnatá plocha mezi Elm a Main Street ale zůstala prázdná. Pro televizi to byl jen bezvýznamný plácek, ze kterého by bylo sotva něco vidět. Babushka Lady tam byla skoro sama. S amatérskou kamerou v ruce míří na auto s prezidentem a bez emocí natáčí. Věk na šátek uvázaný „na babku“ sice neměla, ale možná na sebe nechtěla moc upozorňovat. Jako by byla poslušným sluhou těch, co atentát zosnovali. Samotný výstřel ji nerozhodil. Nepohnula se a dál natáčela. Jen pár vteřin. Pak se přidala k davu lidí a utíkala. Z fotografií, které dokumentují dění na místě útoku, je zřejmé, že věděla, kam se vydat – a jak se vytratit. Jen co se dostala do východní části Elm Street, vypařila se. Kam? To nikdo neví.
Bez emocí
Právě to, že její reakce byla prostá zmatení i hysterie z toho, co se právě stalo, přiživuje domněnky, že šlo o spiklence. Byla Babushka Lady pomocnicí KGB? Možná. Oděvem mohla sice mást a jen náhodou připomínat ženy z ruského venkova, ale to, že ji nenalákala ani sláva, kterou by po zveřejnění záznamu získala, ani tučná finanční odměna, z ní dělá pravděpodobného spojence atentátníků. Deset let se FBI snažila přijít na to, co je Babushka Lady zač, ale marně. Beze stopy zmizela. A tak se stává další spornou postavou, stejně jako údajný vrah, který zemřel dva dny po Kennedyho smrti, když ho v touze po pomstě zastřelil majitel dallaského nočního klubu.
Po Babushce Lady se pátralo mnoho let. Nyní je ale šance, že je stále naživu, téměř na nule. Ještě v roce 1970 se chtěla na „slávě“ přiživit Beverly Oliver. V její verzi příběhu i přes mnoho detailů, které seděly, našli vyšetřovatelé jednu zásadní chybu. Odkazovala se na typ kamery, který přišel na trh až šest let po atentátu (v roce 1969). A ani tvrzení, že záznam ukradla FBI, ale porušila slib a nechtěla jí ho po deseti týdnech vrátit, Oliver moc nepomohlo. Snad jí to za pár minut slávy stálo.
Zdroj: redakce, jfk-assassination.net, texasmonthly.com
