Konec druhé světové války v Evropě už byl na dohled. Rudá armáda okupovala Berlín a Hitler už pomalu ve svém bunkru hledal v šuplíku ampulku s kyanidem draselným a nabíjel svou pistoli, kterou se později zastřelil. Do Bavorska se probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George S. Patton.
Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše.
Pohraničí armády jako osvoboditele nevítalo
Západní pohraničí bylo osídleno převážně německy mluvícím obyvatelstvem, není proto divu, že Američany nevnímali tamní občané jako osvoboditele, ostatně se nejednalo ani o území protektorátu Čechy a Morava, ale o Říšskou župu Sudety. Tamní obyvatelé dobře věděli, že připojením k německé Říši se v tuto chvíli ocitli na straně poražených, a správně tušili, že návrat před Mnichov pro ně bude mít následky. Až při dalším postupu do nitra republiky se vojákům dostalo vřelého přijetí.
S Američany přišli i Češi
V řadách americké armády byli i Češi. Na stránkách eglish.radio.cz nalézáme zprávu jednoho z nich – českého novináře a důstojníka Zdenka Vršovského – kterou zaslal do české redakce BBC: „Je čtvrtek 19. dubna 1945. Dnes po šesti letech opět vstoupíme na československou půdu. Projíždíme bavorskými vesnicemi a městy. Je krásný slunečný den a nedaleko před námi se objevují vrcholky českých hor. Pár kilometrů od hlavního stanu je v údolí malá vesnice. Je velmi malá a žijí v ní pouze německy mluvící obyvatelé. Někde tady musí být československá hranice. Zastavíme Němce s bílou páskou na rukávu a požádáme ho, aby nám přesně ukázal, kde je hranice.
Nesměle se podívá na nášivky našich uniforem s názvem Československo, začne rozumět a zbledne. Běží jen pár kroků zpět k bílé budově s poslušnou, až podlézavou úslužností. Měří vzdálenost svými kroky a zastaví se asi 20 metrů z kopce. Pak vysvětluje: hranice je tady. Na této straně jsme v Československu. Z jeho bledé, vyděšené tváře lze vyčíst velkou obavu. Češi jsou tady. Převážně německy mluvící Sudety na hranici mezi Československem a třetí říší obsadili už v roce 1938 a nyní bylo zřejmé, že se po šesti letech okupace region opět dostane pod českou kontrolu.“
Američané nesměli postupovat
Až do konce dubna musely americké jednotky přešlapovat na místě. Původní dohoda o operačních sférách a čáře dotyku zakazovala Američanům další postup do nitra Československa. Třicátého dubna se Eisenhower spojil s náčelníkem generálního štábu Rudé armády generálem Antonovem se žádostí o to, aby byla posunuta demarkační čára na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice.
Argumentoval tím, že potřebuje krýt levý bok Pattonovy armády při jeho postupu do Rakouska, neboť by jej mohla ohrožovat stále bojeschopná německá armádní skupina „Střed“ polního maršála Schörnera. Rusové nakonec museli souhlasit.
Vojáci se do Československa těšili
Stránky aic.cz přibližují další vývoj. Teprve v odpoledních hodinách 4. května se telefonicky spojil generál Omar Bradley, velitel 12. skupiny armád, pod níž 3. armáda spadala, se svým podřízeným generálem Pattonem. Oznámil mu, že pod jeho armádu přesunul V. sbor, který společně s XII. sborem osvobodí dohodnutou část Československa.
Zeptal se ho, kdy je schopen zaútočit. Patton odvětil, že hned příští den. Na Bradleyho otázku „Proč chce každý muž z 3. armády osvobodit Československo?“ Patton odpověděl: „Češi jsou našimi spojenci a jejich ženy jsou současně mimo zákaz o sbratřování se s místním obyvatelstvem, jak to platilo v Německu. A proto hurá do Československa a ke sbratřování!“ Poté zahájil Patton hned ráno 5. května ofenzívu do nitra Československa.
Churchill se za Československo bil
Samozřejmě zde byla i otázka, zda je možné, aby Američané osvobodili i Prahu. Na britské straně byl největším zastáncem této myšlenky sám Winston Churchill. Ten se začátkem května 1945 snažil o novou schůzku Velké trojky. „Před velkou katastrofou nás nemůže zachránit nic než setkání a výměna názorů, jež se uskuteční co možná nejdříve…“ Čtvrtého května pak vystoupil na konferenci v San Franciscu.
Už tehdy vyslovil své obavy a nebyl daleko od pravdy. Obával se, že by k „území ovládaným Rusy patřily pobaltské oblasti, celé Německo až k demarkační linii okupovaných pásem, celé Československo…“. Toto vylíčení hranic sféry sovětského vlivu nápadně připomíná jeho pozdější projev ve Fultonu. Obrátil se v této věci i na prezidenta Trumana. Bezvýsledně.
Eisenhower to Pattonovi zarazil
Poslední pokus učinil Churchill 7. května, kdy se obrátil dopisem přímo na Eisenhowera. „Doufám, že vás váš plán neodradí od postupu na Prahu, budete-li mít vojáky a nesetkáte-li se předtím s Rusy. Domníval jsem se, že nemáte v úmyslu se vázat, budete-li mít vojáky a bude-li cesta volná…“
Veškeré vynaložené úsilí britského předsedy vlády však bohužel přišlo vniveč. Mrzelo to i generála Pattona, který svému veliteli navrhoval, že v Praze může být do druhého dne od rozkazu. Takový rozkaz ale nikdy nepřišel. K naší smůle.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Slavný herec zastřelil amerického prezidenta Abrahama Lincolna.
