"S posvěcením ministra kultury Lubomíra Zaorálka bude nyní tento symbol (Památník Lidice) navrácen normalizačnímu výkladu dějin, který neústupně hájí a reprezentuje Český svaz bojovníků za svobodu na všech svých úrovních. S tímto přístupem k výkladu dějin a paměťových institucí se nechceme smířit a nehodláme se na něm podílet," uvedli odcházející zaměstnanci v prohlášení. Památník Lidice, který pečuje i o Památník Ležáky, má tři desítky zaměstnanců.
Ministr Zaorálek soudí, že výpověď zaměstnanců Památník Lidice neohrozí. "V této chvíli podnikáme kroky, aby činnost památníku nebyla nijak omezena do doby, než dojde k výběru nového ředitele a doplnění stavu zaměstnanců," řekla mluvčí ministerstva.
Ohleduplnost
Někteří lidé, kteří přežili vyhlazení Lidic, ředitelku loni obvinili, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která nahlásila četníkům svou židovskou podnájemnici.
Lehmannová obvinění odmítla. Zaorálek v pondělí po schůzce s pamětníky i zástupci památníku podotkl, že komunikace s přeživšími vyžaduje velkou ohleduplnost a citlivost a teď nejde o to, aby účastníci schůzky shromáždili fakta a dobírali se definitivní pravdy.
Za bývalou ředitelku se postavila Jaroslava Skleničková, která také přežila lidickou tragédii. S postupem ministra naopak souhlasí několik přeživších, někteří z nich jsou členy lidické organizace Svazu bojovníků za svobodu, kterou vede Jana Bobošíková.
Tragédie Lidic
Památník Lidice připomíná nacistické vyhlazení obce Lidice 10. června 1942. Záminkou se stala domnělá souvislost obce s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha, ze zhruba 500 obyvatel Lidic jich válku přežilo 160. Přímo v Lidicích nacisté 10. června 1942 zastřelili 173 mužů, 16. června 1942 v Praze-Kobylisích dalších 26 občanů Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.
Židovka Štěpánka Mikešová, která žila v podnájmu u jedné z lidických rodin, byla na začátku června 1942 deportována do Osvětimi, kde zemřela.
