Dnes je pro lékaře transplantace srdce relativně rutinní záležitost. V České republice ročně doktoři transplantují kolem osmdesáti případů. Před padesáti lety se jednalo o “zoufalý pokus”, jak sám vzpomíná přednosta kardiocentra IKEM Jan Pirk. Průlomová operace se podařila, ale pacientka se už k životu neprobrala. V té době zcela normální jev po celém světě.
Marný, ale zásadní pokus
Operovaná padesátiletá Charlotta Horvátová přišla do nemocnice ve velmi kritickém zdravotním stavu. Nemocné ledviny, plíce i játra jí nedávaly moc šancí na přežití. Přesto a možná právě proto se stala první pacientkou, která na našem území podobnou operaci absolvovala. Živá zůstala pouze pět hodin.
První operace v Kapském městě
Bratislavská transplantace byla inspirována zákrokem, který provedl ve stejném roce Christian Barnard v Kapském městě. Transplantovaný pacient vydržel naživu 18 dní. Operace dělilo pouhých sedm měsíců. Mezi chirurgy se ta vůbec první transplantace stala motorem a revolucí k podobným pokusům. Ty však většinou končily tragicky. Jen sedm procent pacientů vydrželo mezi živými déle než jeden rok.
Úspěch až s novým lékem
Pod neúspěchem se podepsala absence léku, který byl objeven až na začátku osmdesátých let. Alespoň to je názor chirurga Jana Pirka. Cyklosporin A je lék, který pomáhá organismu přijmout cizí srdce. Ten se stal pro transplantaci srdce nepostradatelný. Úplně první úspěšný pokus se v Československu datuje na rok 1984, i díky Cyklosporinu A.
Transplantace dnes?
Metody a technické zázemí ohledně transplantace srdečního orgánu jsou dnes na úplně jiné úrovni. Hlavní díl úspěchu spočívá právě v objevení zmiňovaného Cyklosporinu a také modernější způsoby ochrany dárcovského srdce. Čísla hovoří samy za sebe. Aktuálně první rok s novým srdcem přežije 90 procent pacientů s tím, že přes deset let se dožije šedesát procent pacientů.