Děravé surfové prkno, z kterého se jako sníh sypou kuličky z polystyrenu. Rezavé víčko od konzervy s vyraženou dobou trvanlivosti 31.12.87. Sluneční clona z malého osobního automobilu, ještě s technickým průkazem Ladislava Š. z Kolínska. Při vzpomínce na nálezy takových „pokladů“ se člověk patrně neubrání a začne jako detektiv dovozovat jejich příběh.
Sběr odpadků jako teambuilding. Pomáhají i školy, hasiči, vodáci a redaktoři
Příběh dvou „čtidomáků“ začíná v neděli, v sedm hodin ráno. Společně s Michalem Štinglem se ubíráme posázavskou lokálkou do Samopší na Kutnohorsku, kde nás už očekává tým dobrovolníků z druhého říčního sektoru. „Celý úsek řeky jsme si rozdělili do pěti částí. Každá z nich je něčím specifická. První čistí obvykle školy. Druhá patří nám. Tady se už léta potkávají zástupci dobrovolných hasičů, vodáků, rodin, ale i místních chatařů,“ vysvětluje Denisa Cibulková,“ manažerka projektu Čistá řeka Sázava.
„Například čtvrtý úsek často obsazují zaměstanci firem, které projekt pojímají i jako teambuildingovou akci. Poslední část, úsek z Týnce nad Sázavou do Pikovic, čistí obvykle jen vodáci. Je ze všech ke splouvání nejobtížnější,“ připomíná Denisa Cibulková, která společně se svým synem zasedla do jedné z lodí.
V hlavách nám šrotuje stále stejná otázka: „Kde se to tam vzalo?“
Začínáme! Já v šusťákové soupravě a v holinkách, obdarovaný svačinou, pytlem na odpadky, gumovými rukavicemi, vestou, pádlem a zkušeným kormidelníkem usedám do předku kanoe. Michal se řadí mezi partu pěšáků a vydá se čistit pravý břeh řeky. Stejně jako mně i jemu v hlavě šrotovala nad nalezenými odpadky stále stejná otázka: „Kde se to tam vzalo?“ „Udivuje mě, že v době, kdy jsou všude zdarma otevřené sběrné dvory, se někdo raději tahá s odpadem ke srázu řeky,“ pozastavoval se kolega.
Během cesty dojde k několika společným zastávkám, na kterých vodáci i pěšáci odhodí své pytle s odpadem do přistaveného kontejneru. Na předposlední zastávce celého putování dostáváme za svoji práci zasloužené „koláče“. Už zdálky nás vyhlíží zásobovač s porcemi guláše a teplými nápoji. Za stálého posouvání vpřed (přibližně kilometr za hodinu) se už celá, asi padesátičlenná výprava, přiblížila k cíli třídenní anabáze. Ke kempu Pod Vrbou v Sázavě.
Prozatím však „čistíme“ obsah kuchyňského hrnce a zahříváme se teplým kafem nebo čajem. Přišly vhod. „Zažila jsem i studenější ročníky. Jeli jsme dokonce, když nám sněžilo. Letošek se ale opravdu řadí k těm chladnějším,“ poukazuje i na občasné mrholení Denisa Cibulková.
Po posilnění se výprava vzedme k závěrečnému náporu a zbývající říční kilometr zbaví posledních odpadků. „Děkujeme. Těší mě, že jsem vás poznala,“ loučí se s námi manažerka. Nás, kromě společného setkání těší i skutečnost, že po cestě domů pohlížíme z oken lokálky na čisté říční břehy. Na devadesátikilometrovém úseku z Kácova do Pikovic se od 8. do 10. dubna nasbíralo 18,370 tuny odpadků a zapojilo se kolem tisíce lidí.