Císařovna „reguluje“
V patentu bylo zaznamenáno všechno, co souviselo s „právy a povinnostmi“ při organizaci této služby a týkal se také občanů a organizací, které zadávaly své zásilky k přepravě.Tehdejší doba užívala samozřejmě jinou terminologii, a tak v úplných počátcích pošty neexistovali pošťáci, ale poštovní poslové. Zaznívá z toho, pravda, romantika, ale dnešní terminologie je jistě lepší.
Pošta to zprvu neměla snadné
Tito „poštovní poslové“ byli určení k tomu, aby přebírali na poštovních stanicích zásilky a směrovali je k adresátům. Dále existovala další skupina poštovních poslů, kteří se starali o distribuci poštovních zásilek mezi tzv. „poštovními stanicemi“ a „poštovními sběrnami“. Také museli zajišťovat provoz mezi stanicemi, které nebyly přímo na linii poštovní dopravy, neboli „kurzu“. Zvláštní štítek dostávali tzv. „přísežní poslové“, soukromí doručovatelé, pověření pouze zprostředkováváním korespondence vrchnostenských úřadů. Jinak péče o adresáta nebyla zas až tak přehnaná, protože mnohé zásilky se jim nedoručovaly přímo, ale museli si ji vyzvednout sami na základě oznámení na ceduli, která visela na stanici. Chvála bohu za to, že dopis nemusel adresát vždy vyzvedávat sám, mohl k tomu někoho pověřit, což jistě vítaly zvláště osoby, které neměly bydliště v blízkosti takových stanic, či měly problémy s mobilitou...
Výjimkou byly tzv. „obtížné dopisy“. Jejich předávání mohlo způsobovat obtíže, když například obsahovaly peníze a cennosti. Dnes takovým zásilkám říkáme „cenná psaní“. Dalším druhem „obtížných dopisů“ byly zásilky, které si z povahy svého obsahu žádaly bezpodmínečné předání přímo do rukou adresáta, tedy předchůdci dnešních doporučených dopisů. Doprovázeny byly dodacími lístky, nazvanými „recepisy“.
V případech, kde doručovací služba 19. století přinášela dopisy až domů, měla chvályhodné podmínky. Podle nich například musely být všechny zásilky rozdány téhož dne, kdy na stanici došly a jejich ranní várka měla pevně stanovený termín. Dnes se s takovým přístupem setkáme jen málokdy.
