První písemná zpráva o existenci Kytína pochází sice až z roku 1321, ale již od 10. století existovaly v jeho katastru osady. Okolí, v němž se obec nachází, prošlo mnohými změnami. Byly zde postaveny také vesnice Kdýčina, Studince a Korutany, Kytín dokonce zasahoval i do území obce Chouzavá. Z dávných dob je známa i obec Stříbrná Lhota.
Obec střídala pány
Přísně historické doložení vesnice Kytín je spojené se jménem Štěpána z Tetína, pánem stejnojmenného hradu. Šlo o významnou osobu království, byl totiž nejvyšším písařem zemských desek, dnes bychom ho vnímali jako vysokého státního katastrálního úředníka. Kytín získal „německé právo zákupní“ a tehdejší král, Jan Lucemburský, udělil obci statut „trhová“, takže se stal „městečkem“, což dokumentovalo, že jde o malé město neobehnané opevněním či tvrzí. Kytínský kostel, důležitá stavba, která obývanému místu v tehdejších dobách dodávala vážnost, byl postavený v rozmezí 13. a 14. století. V roce 1334 připojil Karel IV. obec ke královské držbě a tak tomu bylo až do roku 1503. Husitské války Kytínu, narozdíl od okolních obcí, které byly vypáleny a i přes přestavby nakonec zcela zanikly, neublížily. Nicméně třicetiletá válka se na němjiž značně „podepsala“.
Od první třetiny šestnáctého století přešlo vlastnictví obce z koruny na šlechtické rody ovládající Mníšek pod Brdy.
Tzv. „svobodnou obcí“ se Kytín stal v roce 1848. Ve 20. století byl připojen k Mníšku pod Brdy a v roce 1990 opět získal územně-správní samostatnost.
Kytín zázračný i zlatonosný
Obec Kytín je spojena s vyprávěním o „přísné paní Korutanské“, která jednoho krásného dne na rozhraní13.a 14. století použila vodu z místní studánky na omytí tváře a očí slepého dítěte, jež poté prozřelo. Tuto událost připomněla kaplička později přestavěná na kostel. Je třeba připomenout, že voda ze zázračné studánky, která stále existuje, byla i v pozdějších dobách používána na léčbu očních problémů. Nemáme informace, jakých výsledků tato terapie dosahovala, ale těm, kdo tento text nevidí příliš jasně, kytínskou vodu vřele doporučujeme!
Poslední informace o Kytínu je obzvláště důležitá. U roku 1543 historie obce je totiž poznámka, že zde existoval „Důl Fundgrub“, v němž jakýsi Václav Lizna, vrchní štajgr z Nového Knína, těžil zlato. Pokud by to někdo chtěl zkusit po něm, má tedy šanci vydat se na kytínskou stezku. Kdoví, třeba tam naši předkové něco zapomněli... V zájmu životního prostředí ovšem žádáme případné prospektory, aby nepoužívali kyanidovou metodu!
