Parta čtyř kamarádů, kteří se poznali na kralupském gymnáziu. Dva jsou z Nelahozevsi (Vašek s Pavlem), dva z Řeže (David a Vilém).
Tvoří tým K moři na kole, který absolvoval čtyři prázdninové jízdy do zahraničí.
Tým dojel do Chorvatska (2012), Dánska (2013), Portugalska (2014) a letos absolvoval zatím nejnáročnější cestu na Nordkapp.
Přečtěte si přechozí části rozhovoru
- Vašek z týmu K moři na kole: "Ujel jsem asi 12 tisíc kilometrů"
- "Mířil na nás cizí muž puškou"
- "Rusové nám byli velice nakloněni"
Na kolik korun vás výlet vyšel?
Už z minulých cest jsme si stanovili, že vydržíme s částkou 10 euro na den, ale byl s tím problém ve Finsku a Norsku, kde je všecko mnohem dražší. Tam už jsme se do limitu nevešli. Když řeknu, že to každého vyšlo na třicet tisíc, nebudu daleko od pravdy. Musíš brát v úvahu, že jsi dva měsíce pryč z domova, kupuješ si jídlo a máš další výdaje. Nešetřili jsme třeba na věcech jako je pivo. Kdybychom chtěli, tak jsme výdaje mohli výrazně omezit tady. Nicméně jsem toho názoru, že je to svým způsobem dovolená, kterou si chci užít, proto vůbec nechci přemýšlet nad koupí zmrzliny nebo piva. Prostě si to koupím, když na to mám chuť.
Vy jste dorazili na Nordkapp o několik dnů dřív, než jste počítali…
Dávali jsme si trošku rezervu, abychom nebyli za blbce jako loni, kdy jsme říkali, že cesta do Portugalska bude dlouhá 3,5 tisíce kilometrů, a nakonec to bylo o tisíc kilometrů víc. Letos jsme říkali, že je to 5,5 tisíce kilometrů a počítali jsme, že nám jízda potrvá 55 až 60 dní. Cestou se nám podařilo denně ujet vyšší průměr než při předchozích výpravách, tedy 105 až 110 kilometrů, a v Rusku jsme denně ujeli 130 až 140 kilometrů. Díky tomu jsme na Nordkapp přijeli dřív, než bylo původně v plánu.
Kluci na Nordkapp dorazili 5. srpna, po 41 dnech jízdy. Zatímco v ČR byla tou dobou obrovská vedra (8. srpna například byl v Řeži naměřen teplotní rekord 40 stupňů), na Nordkappu bylo v den příjezdu středočeských kolařů kolem 10 stupňů.
„Včetně cesty z Nordkappu do Tromsa strávila čtveřice mladých borců v sedle celkem 50 dnů, během nichž urazila 4 985 kilometrů. Tím cyklisté o více než 400 kilometrů překonali loňský rekord, kdy ve stejné sestavě vyrazili do portugalského Lisabonu,“ uvádí nelahozeveský portál Nela.cz
Jak jste jeli domů?
Měli jsme více variant. Uvažovali jsme, že bychom celou cestu jeli na kolech zpátky. Nemyslím si, že bychom to nezvládli fyzicky, ale spíše psychicky. Další věc je, že Norsko i Finsko jsou hodně drahé země, a pokud bychom se měli Skandinávií další tři týdny vracet domů, tak by nás to finančně vyždímalo. Nakonec jsme udělali kompromis a jeli jsme kolem 500 km z Nordkappu do Tromsa po mořském pobřeží. Tady jsme se pár dnů zdrželi, a potom odsud letěli do České republiky.
Co jste tam těch pár dnů podnikali?
Město Tromso leží na ostrově sevřeném fjordy a horami a my jsme se dohodli, že vyrazíme do hor na pěší túru. Na letišti jsme zjistili, že nemají úschovu na kola. Bylo nám řečeno, že si je máme zamknout ke stojanu. I když jsme se trochu báli, aby nám kola někdo neukradl, nechali jsme je tam i s veškerou bagáží. Do hor jsme si s sebou vzali jen spacák, bundu, jídlo a cenné věci jako je třeba mobil nebo videokamera.
Budete mít z letošní cesty třeba nějaké video nebo knížku?
Plánuji napsat další vyprávění v knižní podobě. Už jsem napsal o cestě do Chorvatska. Nejspíš v další knize shrnu všechny cesty s důrazem na poslední dvě, tedy Portugalsko a Nordkapp. Určitě se na internetu objeví video, ale nebude to nic velkého. Půjde nejspíš o sestřih nejhezčích záběrů, které budou doplněné hudbou. Největší důraz ovšem klademe na přednášky, které byly celkem úspěšné. Už před cestou na Nordkapp jsme měli asi šest besed na několika školách nebo v kulturních zařízeních. Máme v plánu přednášku v Nelahozevsi a Řeži, což jsou naše domovské obce. V říjnu jsme měli besedu v kralupské knihovně v rámci Týdne knihoven.
Každý den jste o sobě dávali vědět formou krátkých zpráv z cest. Kdo je psal?
Studuju žurnalistiku, proto je psaní zpráv hlavně v mojí režii. Letos bylo pár výjimek, kdy jsem všechny nepsal. Po rozdělení kluci museli psát sami za sebe, nebo jsme se při psaní párkrát prohodili.
Jak jste se na cestě připojovali na internet?
Hodně lidí si myslí, že máme přístup k internetu, protože jsme aktivní na Facebooku, ale není to pravda. Zpočátku jsme informace pomocí posílali SMS svým známým, kteří zprávy ručně přepisovali na Facebook. Od loňského roku máme zprovozněný web, kde sdílíme naše zprávy včetně polohy na mapě. To všechno pomocí jednoho chytrého telefonu s předplacenými daty, ze kterého se vysílá GPS poloha. Také se z něj posílá pomocí aplikace zpráva e-mailem, kterou „náš tým“ kopíruje na Facebook do statusů. Ale sami se na internet nepřipojujeme, protože nechceme. Říkám to hlavně proto, že nám někteří lidé mají tendenci v době, kdy jsme na výletu, psát nějaké vzkazy. My na ně ovšem nemůžeme odpovědět, protože o nich nevíme.
Berete to tedy jako únik od moderního světa?
Svým způsobem ano.
Výběr statusů, které kluci sepsali cestou na sever
Video z příletu
- video vzniklo pro komunitní portál Nela.cz
