Byl jste na sobotní demonstraci, nebo jste se zapojil až po „akci Klinika“?
Na sobotní demonstraci jsem nebyl. Tou dobou probíhala u nás ve škole diskuze na téma „Jak může student DAMU pomáhat divadlu, když to nejvíc potřebuje,“ kterou jsem organizoval a moderoval.
Vaše akce byla zorganizována docela rychle po demonstraci. Jak se vám to podařilo?
Skrz sociální sítě. Skrz sdílení a předávání informace dál i ústní formou. Mám z toho radost. Vypadá to, že instituce i slůvko DAMU je stále poměrně funkční. Zároveň jsme se snažili naši výzvu rozšířit i k další umělecké veřejnosti, což se taky v rámci možností podařilo.
Jaký byl prvotní impulz?
Prvotní impulz byl útok na Autonomní sociální centrum Klinika. Skrz tuhle kauzu v kombinaci s napadením nožem muslimského aktivisty, které se odehrálo týden před tím, jsme měli pocit, že je třeba se ozvat a jasně se ohradit.
Máte už ohlasy zúčastněných?
Na DAMU se nás sešlo kolem stovky. Vzhledem k tomu, jak narychlo jsme to organizovali, tak je to podle mě docela úspěch. Někteří byli trochu zmatení, že probíhá „jen“ natáčení virálního videa. Čekali víc diskuzní platformu, ale ve finále jim bylo jasné, že je teď třeba reagovat hlavně rychle, dokud je kauza čerstvá. Ve finále byly ohlasy velmi pozitivní.
Byli na vaší akci i pracovníci „Kliniky“?
Většina lidí z Kliniky měla plné ruce práce s odklízením škod u nich. Takže jsme ani moc nepočítali s tím, že by dorazili. Každopádně dva zástupci Kliniky, kteří o ní točí dokument, s námi přišli udělat pár rozhovorů.
Jak vnímáte situaci v dnešní společnosti?
Jako alarmující. Na tuto otázku těžko odpovědět stručně a konkrétně, je poměrně dost široká. Chtěl bych říct asi to, že mám strach. Mám strach z vystrašených lidí, kteří se pomalu přestávají bát přistupovat k násilným činům. O tom byla i celá naše iniciativa. Odmítnout jakékoli násilné prosazování jakéhokoli názoru.
Budete se v pomoci nějak angažovat i nadále?
V prvé řadě bych byl nejraději, kdyby to vůbec nebylo třeba. Nicméně bychom byli rádi, kdyby se studenstvo celé školy začalo opět vyjadřovat nejen k divadelním problémům, ale i těm společenským.
A pracovní plány?
Čtvrtým rokem studuji činoherní herectví. Co bude po studiu, to se uvidí. Pár plánů a snů samozřejmě mám, ale nechci je zakřiknout, když v tuhle chvíli ještě není nic jasné.
