S trochou nadsázky se dá říct, že pokud máte doma dobře nabroušenou kosu, rozhodně si ji do lesa vezměte. A když si na záda dáte nůši, určitě nic nezkazíte. Hub je tolik, že se v podstatě ani nemusejí hledat. „Za čtyřicet minut tři plné koše hřibů. Bylo to něco neskutečného,“ usmívala se paní Klára, která vyrazila ke Žďáru nad Sázavou.
Kdo nenajde, je líný nebo má pech
Ovšem není to zdaleka jediná lokalita, kde si houbaři přijdou na své. Jedním z "epicenter" houbaření je nyní Rakovnicko. „Neměli jsme to kam dávat. Tak každý sundal jednu vrstvu oblečení a dávali jsme houby do triček,“ popisoval euforii pan Jaroslav. Ten vyrazil i s malými dětmi a nelituje. „Nemusíte nikam šplhat, je jich spousta na rovince, podél cest. Prostě nádhera.“
Vydatné nálezy hlási i Kolínsko, ve středočeském kraji rozhodně najdete v okolí Ondřejova, na Křivoklátsku a tak dále. „Není třeba jezdit příliš daleko, jak tomu bylo ještě před pár dny. To opravdu rostly jen někde, teď už ale téměř všude. A kdo tvrdí, že ne, tak je buď líný nebo má fakt velkou smůlu,“ doplňuje seniorka Adéla Horňáková. Ve svých dvaasedmdesáti letech po lese "pobíhá" jako mladice. A odnáší si krásně plný košík.
Hřiby, kam se podíváte
A co tedy vlastně roste? V první řadě klouzci. Tato houba "vyleze" vždycky mezi prvními. A nutno říct, že se dá najít doslova po stovkách. V některých lokalitách ve stejném množství rostou různé druhy bedel i holubinek. Jasně, to nejsou houby pro každého. Takže jak je to s hřiby? Nebojte se ničeho nic, najdete jich spoustu! Hřib smrkový, plavý a další.
Ale také pančáci, kozáci i křemenáči. V lese je to zkrátka v těchto dnech jako v pohádce. Když si tedy odmyslíte řadu neukázněných lidí, kteří se tam chovají, jako by jim příroda patřila. Hluk je to nejmenší, bohužel po nich zůstává i mnoho odpadků. A to je pak na pár facek.
