Je samozřejmé, že Vánoce ve smyslu oslavy narození Ježíše Krista jsou ryze křesťanskou záležitostí. Je ale zajímavé, že právě na období našich Vánoc připadaly už v minulosti svátky dávných kmenů, které obývaly nejen naše území v dobách o tisíce roků předcházejících našemu letopočtu, roku nula, kdy se v jesličkách objevilo nemluvně. Proč?
Světlo se vrací!
Podle archeologických nálezů a dokladů, které mají nyní vědci k dispozici, bychom se za magickými rituály, spojenými s obdobím našich Vánoc, měli ohlížet opravdu hodně hluboko do historie, dokonce do období lovců mamutů. Nebyli to lidé, kteří by jen vydávali prapodivné skřeky jako ve filmech a knihách, které o této civilizaci vyprávějí.
Šlo o poměrně civilizovanou společnost, o lidi, kteří mysleli a komunikovali podobně jako my - samozřejmě s ohledem na tehdejší podmínky. Právě tyto dávné civilizace byly mnohem více než my dnes závislé na přírodě a jejích cyklech, a proto bylo období, kdy se začínala své vlády vzdávat tma a den se pomalu, ale jistě prodlužoval, jistě samo o sobě důvodem k svébytným oslavám. A to se na časové ose pohybujeme někde kolem dvaceti tisíc let před Kristem!
Keltský slunovrat
Přešlo opravdu mnoho let a kdyby naši předkové tušili, jak budeme počítat roky, věděli by, že žijí v době kolem čtyř set let před začátkem našeho letopočtu. V té době se na území našeho současného státu usídlili Keltové, kteří uctívali slunce jako životodárnou sílu a jeho návrat na oblohu, tedy slunovrat také náležitě slavili svátkem Alban arthuan.
Jak? Staří Keltové si o slunovratu zdobili svoje obydlí chvojím, tedy větvičkami jedlí, smrku nebo borovice, i dalšími stálezelenými rostlinami, jako jsou cesmína nebo jmelí. Stejně jako svoje domovy zdobili také stromy v jejich okolí, pod něž ukládali dary pro své bohy. Obydlí vykuřovali vonnými bylinami, zapalovali svaté ohně, dávali i drobné pozornosti sobě navzájem. Co nám to jen připomíná?
Saturnálie
Ani Římané nezůstávali v zimních oslavách pozadu, i když ti se věnovali kultu Saturnovu jako bohu zemědělství, sklizně a času. A oslavy to byly opravdu veselé - šlo o tak zvané saturnálie, podobné snad vzdáleně dnešním karnevalům. I tentokrát si ale dělali radost dárky, byli k sobě štědřejší než jindy a své místo v tomto období měly také zdobené zelené větvičky.
Křesťanství
S příchodem křesťanství, které římský císař Konstantin uznal za oficiální náboženství v roce 313, bylo na prvním nicejském koncilu rozhodnuto o změně a dávné svátky měly dostat dostat novou podobu. Mělo jít o oslavu Kristova narození 25. prosince.
Jenomže tradice, udržované tisíce let, nevymizí ze dne na den a už vůbec ne nařízením. A tak se nový svátek a podoba jeho oslav ještě mnohé roky, desetiletí i století prolínaly s těmi dávnými a když se dobře podíváme do hluboké minulosti, prolínají se v určitém smyslu dodnes.
Spojení s předky
Možná, že i ti z nás, kteří nepřipisují tomuto období význam oslav narození Spasitele, vnímají čas kolem slunovratu jako magickou dobu, kdy se příroda nadechuje a obrací do dalšího cyklu. Možná, že v nás dodnes návrat delších dnů a očekávání ústupu noci - stejně jako v lovcích mamutů - budí pocit naděje.
Možná jsme s našimi předky dodnes spojeni víc, než si můžeme myslet. Vždyť si stejně jako naši keltští prapředci zdobíme obydlí chvojím, pod stromeček dáváme dárky a slavíme, i když máme jiný důvod.
