Chůze na zledovatělém povrchu je otázkou především biomechaniky lidského těla. Základem je pevný stoj s nohama rozkročenýma asi na šířku pánve, který je stabilní. Díky malým krůčkům a přenášení váhy z jedné nohy na druhou, rychleji se střídající za sebou, nedochází k tak velké destabilizaci těžiště těla, jako když děláte kroky dlouhé.
Základem je vhodná obuv
"Našlapujte na celá chodidla spíše přes špičku než přes patu," říká MUDr. Michaela Tomanová, která je odbornicí na pohybové ústrojí. Samozřejmostí je v tomto případě i dobrá podrážka vaší obuvi s hlubokým zimním dezénem. Hladké podrážky nechte raději doma. Tím, že se kroky za sebou rychleji střídají, se vyvažuje stabilita těla, protože nedochází k tak velkému vychýlení těla do stran, kdy bychom na ledě mohli ztratit rovnováhu.
V případě, že hrozí nebezpečí pádu, pomůže také, když snížíte těžiště těla tím, že v kyčlích, kolenou a kotnících uděláte mírnou flexi (mírný ohyb), jakoby jste chtěli do mírného podřepu. Těžiště těla tak přesunete níže a získáte opět větší stabilitu a stojnou základnu. Ruce přitom v žádném případě nedávejte například do kapes.
Co s rukama?
"Naopak, pokud k chůzi nepoužíváte žádnou oporu (například hůlky, berle apod.), je dobré nechat ruce roztažené mírně od těla. Zvýšíte tak nejen stabilitu těla, ale také budete mít ruce připravené k případnému tlumení pádu při uklouznutí. Takto můžete předejít těžkým úrazům a zraněním pohybového aparátu," dodává doktorka Tomanová.
Pokud jde o lidi vyššího věku, kteří již mají narušenou stabilitu a koordinaci, je vždy nejdříve dobré zvážit, zda je vůbec nutné v takovémto počasí ven vyrážet, protože i když dodržíte všechna tato pravidla, může i tak dojít k pádu.
