Když po roce 1948 začala v naší republice vláda jedné strany a přikročilo se k budování světlých socialistických zítřků, vše, co alespoň trochu zavánělo kapitalismem, zmizelo z politické scény i společenského života. Stejný osud postihl i reklamu, pro niž se najednou nenašlo už místo.
Ostatně proč také, když hospodářství se plánovalo pomocí pětiletek a konkurence mezi státními podniky nebyla. Navíc naše republika i po skončení druhé světové války bojovala s nedostatkem zboží - až do roku 1953 se používal přídělový systém, jenž každému obyvateli určoval, kolik základních potravin si smí koupit. Je tedy celkem pochopitelné, že za takové situace nebylo reklamy na zboží nebo služby snad ani potřeba.
Socialistická propagace zboží
Oživení v oblasti reklamy nastalo s koncem přídělového systému, měnovou reformou a po zavedení volného prodeje po roce 1953. Kdo si však myslí, že socialistická reklama vypadala nějak podobně, na co jsme zvyklí v současnosti, těžce se mýlí.
Tehdejší socialistická propagace zboží zdůrazňovala hlavně společenské a výchovné aspekty, tudíž nebyl problém zhlédnout reklamu na zelí či jablka - v dnešní době již nevídané. Kromě toho slovo reklama stále ještě příliš zavánělo kapitalismem, tudíž bylo nahrazeno slovem propagace.
V polovině 50. let minulého století světlo československého světa spatřil Reklamní podnik, z něhož vlivem několika reorganizací vznikl podnik Merkur. Ten na dlouhých 30 let obsadil oblast reklamy a získal v ní prakticky monopol. I když na scéně propagace zboží fungovaly vedle něho i další podniky:
- Rapid, jenž měl na starosti propagaci našich výrobků v zahraničí
- Optima - družstevní podnik pro propagaci
- Aranžérský klub, jenž vznikl při Brněnských veletrzích a výstavách.
Reklama pod politickým dohledem
Když si prohlédnete videa se starými socialistickými reklamami, nejspíše vás dojme určitá jejich naivita, která z nich čiší. Přesto jim nelze upřít to, že na mnohých reklamních spotech pracovali tvůrci zvučných jmen. Mezi externí pracovníky Rapidu a Merkuru patřili například Jiří Suchý, Pavel Bobek, František Nepil, Jan Špáta, Juraj Jakubisko, Ján Roháč a spousta dalších.
Měli bychom si uvědomit situaci v tehdejším Československu, kdy i reklama musela vyhovat požadavkům vládnoucí komunistické strany na politickou nezávadnost. Tudíž než byla vypuštěna do éteru, byla podrobena důkladné kontrole. Pole působnosti tvůrců reklamy bylo silně omezené. Navíc prostor v televizi měla reklama skutečně malý, nikoliv jak je tomu v současné době, kdy se přesně do minuty plánuje čas, po který má být reklama uváděná a kolik diváků by ji mělo zhlédnout. Takže vedle něžně si hrajících koťátek byla reklama další možností, jak volný čas v televizi vyplnit.
Pan Vajíčko hrdinou reklamních spotů v ČSSR
Už je tomu více než padesát let, co se na televizních obrazovkách poprvé objevil pan Vajíčko. Tato typická animovaná postavička socialistické reklamy vznikla v roce 1967 a jejím autorem byl český animátor Eduard Hofman.
Pan Vajíčko svým výstupem odděloval reklamy od ostatních pořadů a stal na dlouhých dvacet let neodmyslitelnou součástí televizních obrazovek stejně jako postavička Večerníčka. Na rozdíl od něho však po sametové revoluci nakonec pan Vajíčko skončil v propadlišti dějin a nostalgicky si na něho vzpomenou již jen pamětníci starých časů v době totality.
