S různými typy soli se v poslední době doslova roztrhl pytel. K dostání je mořská, černá, lanýžová, uzená, ibišková. Je toho zkrátka hodně a obyčejná kuchyňská sůl už dlouho není trendy. Podívejte se na tu nejzdravější, růžovou variantu!
Oproti klasické soli je však potřeba zmínit i fakt, že cena je zkrátka několikanásobná, jenže dopad na lidský organismus poznáte. Neobvyklé typy soli mají tak výraznou chuť, že jí nebude potřeba tolik jako té běžné. Je samozřejmé, že drahou sůl nenasypete jen tak do vody na těstoviny.
Tato růžová kráska pochází z Himalájského pohoří, které se rozkládá napříč asijským kontinentem přes Čínu, Nepál, Pákistán, Bhútán, Afganistán a Indii. Tam všude růžovou sůl znají. Stovky milionů let v minulosti byla lůžka krystalizované mořské soli pokrytá lávou.
Dnes se však vlivem pohybu tektonických desek ocitla hluboko v horách. Sůl byla zachována v čistém prostředí uzamčena sněhem a ledem. Láva ji také ochránila před znečištěním. To je přesně důvod, proč tuto sůl považujeme za nejčistší vůbec. Jediné úskalí představuje její dobývání, zatím je sůl těžena především ručně.
Proč je zdravá?
Možná se vám to nezdá stejné, ale chemie vás ujistí, že je to tak. Vitamíny i minerály v soli jsou stejně prospěšné jako ty, které najdete v zelenině. Extrémně zdravý pro naše tělo je jód. Do této soli není nutné ho přidávat uměle, obsahuje ho zcela přirozeně. Dále obsahuje i sodík. Krystaly této soli jsou větší než krystaly soli běžné, což znamená, že na objemovou jednotku spotřebujete méně soli, za což vám v dnešní přesolené době vaše tělo jednoznačně poděkuje.
Celkově je výčet minerálů a dalších prvků rozhodně fascinující. Uvnitř byste napočítali 84 různých minerálů, které jsou velmi důležité pro velké množství metabolických procesů. Zásadní je železo, které dodává soli typickou růžovou barvu. Čím více železa, tím je barva růžovější.
Vliv na naše zdraví
Himalájská sůl pomáhá dodat našemu tělo vodu a minerály, které v organismu vytváří zásadité prostředí. Právě rovnováha mezi kyselým a zásaditým prostředím v těle je velmi důležitá.
Obsah železa má příznivý vliv na krvetvorbu. Harmonie v poměru sodíku a draslíku zajistí správnou funkci nervové soustavy. Tím se urychluje komunikace mezi neurony. Výhodou je i to, že tolik nezvyšuje si krevní tlak.
Rizika
To, že se do sladkých pokrmů přidává i sůl, vede k zvýraznění chuti. Právě díky soli se do jídla vejde i více cukru. Na slaném, stejně jako na sladkém, se rychle buduje závislost, a tak se dostáváme do začarovaného kruhu. Přebytek cukru má známé účinky. Jenže ani moc soli rozhodně neprospívá. Přílišné solení vede k zvýšení tlaku, což vede k mrtvici nebo infarktu. Sůl může také poškozovat ledviny. Děti mají tendenci pít více slazených nápojů po slaném pokrmu.
Klasická sůl
Také obyčejná kuchyňská může mít různou podobu. Kamenná je z dolů nebo povrchových lomů, která se po vykutání třídí, mele a obohacuje o jód. Přitom není úplně dokonale čistá, což je zřejmě důvod, proč někteří upřednostňují tu mořskou. Mořská obsahuje jód přirozeně, ale někdy se do ní ještě přidává, správně by měla být zbarvená do šeda.
Někteří výrobci ji však bělí, stejně jako se to dělá s cukrem. Možná jste někdy narazili na sůl vaukovou. Ta se vyrábí ze solného roztoku zvaného solanka. Ta se odpaří a dojde ke krystalizaci, čímž se získá čistá jedlá sůl. Rozpouští se pomaleji než klasická, a proto je její užití v kuchyni poněkud riskantní. Snadno totiž přesolíte.
