Hluchavka bílá je vytrvalou bylinkou, která je schopna dorůst do výšky od 30 do 50 cm. Její lodyha je přímá, ovšem nevětvená a čtyřhranná. V mládí je pýřitá, později ve spodní části olysalá a zbarvená do mírně fialové barvy.
Co hluchavka obsahuje?
Pro farmacii se nejčastěji využívají květy, a to díky obsahu slizových látek a katechinových tříslovin. Květy obsahují také silici, flavojové glykosidy, isoquercitrin, saponin, cholin a biogenní aminy histamin, tyramin a metylamin. Nať má oproti květu méně těchto látek, ale zase obsahuje více minerálů a stopových prvků.
Vstřícné jemně chlupaté listy jsou až 3 cm dlouhé, mají zašpičatěle vejčitou čepel, jež je u řapíku srdčitě vykrojená. Okraj listu je hrubě pilovitý. V úžlabí horních listů se v lichopřeslenech objevují bolé až nažloutlé květy. Ty jsou souměrné, mají pětizubý kalich a typicky dvoupyskou korunu, která dokáže být 10 až 15 mm dlouhá, a tak má prohnutou, na konci nafouklou a uvnitř ochlubenou korunní trubku.
K svrchnímu pysku jsou zevnitř přitisklé čtyři dvoumocné tyčinky. Květy jsou uspořádané v pěti až osmikvětých lichopřeslenech, rozkvétají postupně odspodu nahoru a mají příjemnou typickou medovou vůni. Hluchavka bílá kvete v období od května do září. Jejím plodem je čtveřice tvrdek vejčitého tvaru, které jsou schované na dně vytrvalého kalicha.
Hluchavka se obecně řadí mezi plevelné rostliny a je rozšířena po celé Evropě. Tento druh se vyskytuje také v mírné části severní Asie a byl též zavlečen do Severní Ameriky. U nás roste nejčastěji v lesích, příkopech, křovinách a také na rumištích.
Co se týče kvality půdy, tak je hluchavka zcela nenáročná, dává ale přednost vlhčím a zastíněným stanovištím. Rozšíření hluchavky dokazuje řada lidových názvů - hluchá kopřiva, planá kopřiva nebo také planá bazilika. Tato lidová pojmenování svědčí také o její podobnosti s kopřivou, která je velmi podobná svým tvarem, ale také uspořádáním listů.
Hodně se sbírá pro své léčebné účinky
Sbírají se bílé trubkovité květy, ale také někdy i celá nať kvetoucí rostliny, ta se ovšem používá spíš pro vnější aplikaci. Sběr květů hluchavky vyžaduje velkou trpělivost, jelikož její sesychací poměr je opravdu veliký. Květy se sbírají do košíku nebo jiné pevné nádoby, a to tím způsobem, že se nesmějí pomačkat ani zapařit.
I během procesu sušení postupujeme co nejvíce opatrně. Důležité je květy co nejméně obracet, sušit je ve velmi tenké vrstvě a v dobře větrané místnosti. Jakmile droga špatnou manipulací a sušením zhnědne, okamžitě razantně ztrácí na účinnosti, sušené květy by měly mít světlou až lehce okrovou barvu. Skladujeme je v uzaviratelné nádobě mimo dosah světla.
Sušený květ hluchavky se velmi často přidává do bylinných směsí pro léčbu respiračních onemocnění, máme na mysli hlavně kašel, bronchitidu, rýmu, chřipku nebo angínu. Má ovšem také protizánětlivé účinky, pomáhá totiž rozpouštět sekret a také usnadňuje odkašlávání.
Během léčení těchto nemocí je vhodné květ hluchavky míchat například s květem divizny, černého bezu a podbělu, se semenem fenyklu a pod. Protizánětlivého účinku hluchavky se také využívá při léčbě zánětu močových cest, ledvin nebo onemocnění prostaty.
Čaj z hluchavky má také silně uklidňující účinek, je doporučován především při nervozitě nebo nespavosti. Využívá se ale také během neklidu u žen v době menstruace a menopauzy. Hluchavku můžeme též přidávat do bylinných směsí na detoxikaci organismu a čištění krve. Má mírně močopudný účinek a příznivý vliv na trávení.
Recept na čaj z hluchavky
Potřebujeme 1 vrchovatou čajovou lžíčku sušené drogy, kterou přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 5-10 minut odstát. Následně směs přecedíme a pijeme 2-3x denně v době nemoci nebo jiných potíží.
Hluchavkový čaj má velmi atraktivní chuť a díky své vůni je velmi vhodný také pro děti, které jinak bylinné čaje odmítají. Nejsou známy žádné obecné nežádoucí účinky nálevu z hluchavky při vnitřním užívání. Všeobecně se však doporučuje ho neužívat přiliš dlouho bez přestávky.
Tato bylinka je ale take skvělá při léčení kůže. Pro vnější aplikaci můžeme používat sušený květ, také ale sušenou nať z celé kvetoucí rostliny. Ze sušené drogy se připravuje nálev nebo odvar, který je použitelný ve formě koupele nebo obkladů.
Ty je vhodné aplikovat na špatně se hojící nebo hnisavé rány, ale i drobná poranění kůže. Jejího stahujícího účinku se někdy využívá i pro léčbu akné nebo také mokvavého ekzému, nejlépe jako obkladu nebo na omývání postižených oblastí, v případě ekzému je pak třeba konzultace s ošetřujícím lékařem.
