Smrt je přirozenou a nezbytnou součástí života. Jak vysvětlil Chris Packham v knize Země, konec jednoho života otevírá cestu k jinému. Hromady mrtvol jsou pro mnoho lidí noční můra už proto, že se z nich šíří nemoci. To ale naštěstí nehrozí, protože příroda dobře ví, jak se o mrtvé tělo postarat.
Smrt není jediný okamžik
Forenzní odborník z Univerzity v Kentu, doktor Devin Finaughty, tomu říká ekosystém rozkladu. Podle něj je to sofistikovaná řada procesů, které si „převezmou“ tělo a rozloží ho, dokud nezbude jen kostra. Tento proces je známý jako skeletonizace.
Než se ale dostaneme až ke kostem, je třeba se postarat o všechny druhy tkání. Smrt tedy ani zdaleka není jediný okamžik, je to kaskáda reakcí a procesů, které se dějí v průběhu času. A jen tak mimochodem, rozklad těla začíná velmi brzy po konci života.
Bez zajímavosti není ani to, že mozek krátce po smrti pravděpodobně stále funguje, což ukazuje studie doktora Sama Parnii z lékařského centra Langone Health Newyorské univerzity. Člověk si tak podle něj uvědomuje, že umírá, a nejspíš také ví, že je konec. Teoreticky se tak může z úst lékařů dozvědět, že zemřel, zřejmě to totiž stále vnímá. Jako důkaz o činnosti mozku po naší „oficiální“ smrti slouží i celá řada dalších podobných studií.
Buňky bojují až do konce
Mnohokrát se už stalo, že člověk ztratil vědomí a dýchání bylo potlačeno, stejně jako srdeční frekvence. Srdce se zastaví a hovoříme o klinické smrti, ze které se však ještě lze „vrátit zpět“. Problém je v tom, že jakmile srdce přestane pumpovat, buňky mají k dispozici pouze tolik kyslíku, aby mohly vyrábět svůj zdroj energie, který je známý jako adenosintrifosfát (ATP). Jakmile buňce dojde kyslík na produkci ATP, může přejít do anaerobního dýchání a produkovat ATP tímto způsobem.
Ovšem jde o energeticky velmi neefektivní proces, jako vedlejší produkt navíc vzniká kyselina mléčná. Existuje tedy omezené časové období a každý, kdo při cvičení dostal velké křeče, dobře ví, o čem je řeč. Zkrátka jakmile buňce dojde ATP, její mechanismus přestane fungovat, což znamená, že se podmínky v buňce začnou zhoršovat, stane se kyselejší. Tím se začne rozpouštět lysozom v buňce. Jakmile se lysozomová stěna prolomí, buňka je logicky poškozená.
Bakterie začnou pracovat naplno
Nakonec buňka prostě praskne, což je nevratný proces známý jako nekróza. Nejprve se tak děje ve tkáních, které mají nejvyšší obsah kyslíku a vody. Takže jde o mozek, žaludek, plíce a další. Trvá ale asi čtyři minuty, než mozek opravdu přestane definitivně fungovat. Což je dost času na to, aby zaznamenal spoustu okolních aktivit včetně případné konverzace lékařů.
Jiné části těla „žijí“ překvapivě dlouhou dobu, ale jakmile ztratíme nervovou kontrolu, končí i ony. A to je smrt i z chemického hlediska, jde o selhání našich biologických systémů. Jakmile přestane fungovat imunitní systém, bakterie, které jsou ve střevech a které převyšují počet buněk v poměru 20 : 1, najednou nemají žádná omezení. Mají tedy obrovské zásoby „nehlídané potravy“, do které se okamžitě pustí. Projdou výstelkou gastrointestinálního systému a do krevního řečiště a začnou se šířit po celém těle. Následně v těle metabolizují substráty počínaje cukry.
Pak budou postupovat směrem ke složitějším sacharidům a tukům. To je skutečný začátek rozkladu, jejich metabolismus produkuje řadu vedlejších produktů nazývaných těkavé organické sloučeniny. Každý, kdo někdy cítil zápach mrtvého těla (ne nutně lidského), ví, o co jde. Mimochodem, právě tyto sloučeniny, které způsobují onen zápach, přilákají hmyz... a rozklad porkačuje dál.
Zdroje: redakce, frontiersin.org, iflscience.com, scientificamerican.com
KAM DÁL: Existuje mužské a ženské myšlení? Podle odborníků ano a řeší spor o to, kdo je chytřejší.
