Magistrát za celou obnovu okolí zaplatil 140 milionů korun. Pro jedince nepředstavitelná částka má zde viditelné opodstatnění. Čelakovského sady a prostor mezi dvěma budovami Národního muzea jsou od konce roku 2018 ve zcela jiném urbanistickém a estetickém pojetí.
Velmi frekventované místo Prahy dostalo směle romantický název, který možná až přehnaně upozorňuje na fakt, který by měl být ve městě 21. století samozřejmostí. Muzejní oáza je jedním z pilotních projektů Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) a jedná se o jedinečnou ukázku toho, kudy se město musí ve veřejném prostoru vydat.
Změna je život
Václavské náměstí a Hlavní nádraží jsou místa, která jsou v pražské metropoli již dlouhodobě spojována spíše s tím negativním. Frekventovaná doprava na magistrále a vysoký počet chodců určuje těmto tepnám městského pohybu výrazně pošramocenou pověst.
Vyloučené sociální skupiny tomuto prostoru v oblaku znečištěného ovzduší vládnou a kolem sv. Václava je nadále rušno. Čelakovského sady a cesta k podchodu, který vede na Vinohrady, tento negativní pocit organicky rozvíjely. Okolí Národního muzea se tak v devadesátých letech proměnilo v nepříjemnou zónu problémů.
Prostituce, drogoví dealeři a drogově závislí zde určovali atmosféru, která už je díky zdařilé proměně pryč. Místo se vrátilo chodcům, cyklistům a automobilová doprava zde funguje i s omezením. „To místo se změnilo k nepoznání, udržujeme trávníky a rostliny v podstatě každý den,” poznamenává údržbář zdejších sadů.
Změna celého prostředí je viditelná nejenom na povrchu díky krásným zeleným plochám. Na lavičkách z nového pražského mobiliáře zde sedí lidé se svačinou a tráví zde volný čas. „Před pěti lety bych si tady takhle nesedl,” říká muž, který pracuje v nedaleké bance a rád do Čelakovského sadů chodí obědvat, když počasí přeje.
Nejvýznamnější projekt
O tom, že i IPR tuto realizaci hodnotí hodně vysoko vypovídá vyjádření samotného ředitele Ondřeje Boháče: „Jedná se bezpochyby o jeden z nejkrásnějších a nejvýznamnějších projektů, které měl IPR za 5 let existence možnost realizovat. Podařilo se nám opět nejen rekonstruovat, ale připravit prostor i na jeho budoucnost. Ať už se jedná o tramvaj nebo humanizaci magistrály a její lepší soužití s městem,“ dodává Boháč.
Prostor mezi budovami Národního muzea byl v minulosti nebezpečným paskvilem, který tímto získal potřebné funkční využití. Kolem vstupu do metra sousedícího s historickou budovou Národního muzea byl tak úzký chodník, že zde v minulosti prošel jen jeden člověk. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejvyužívanějších cest pro pěší vedoucí z Vinohrad na Václavské náměstí, je až s podivem, že se na podobou realizaci čekalo tak dlouho.
I z estetického hlediska se Muzejní oáza může chlubit hned několika zajímavými prvky. Žulová dlažba je barevně sjednocená s novou fasádou historické budovy Národního muzea a vysázeno je zde 60 nových stromů a víc jak 100 tisíc kusů rostlin.
Zásadní nedostatek je však stále přítomen, byť jsou viditelné snahy o jeho eliminaci. Jak již bylo zmíněno, jedná se o jednu z nejvytíženějších cest, která propojuje Vinohrady pro pěší. Zde stále zůstává, že jediným plnohodnotným průchodem na Nové Město je temný podchod, kde si můžete dát opravit boty a koupit něco k jídlu.
Změna by měla přijít v návaznosti na rekonstrukci Václavského náměstí, kam by se měla vrátit tramvajová doprava. Už v tuto chvíli jsou viditelné slepé koleje, jejichž základ byl položen právě v místech s názvem Muzejní oáza.
Obnovená doprava by měla usnadnit pohyb lidem právě z Vinohrad do centra města. Město se tak snaží „pražským“ tempem zlidštit prostory, které necitlivě odřízla Severojižní magistrála. Bude tomu tak dva roky, co Pražané mohou využívat výrazné zlepšení této v minulosti nepříjemné lokality. Chvalozpěvy se však musí mírnit, protože práce je v okolí automobilové tepny Prahy ještě mnoho.
KAM DÁL: Hlavní středověká tepna Prahy. Karlova ulice mohla v minulosti sloužit tramvajové dopravě
