Osmasedmdesátiletá správkyně čkyňského kostela svaté Máří Magdalény Marie Vondrášková dostala za úkol zjistit, proč jejich farář nepřijel na plánovanou schůzku do nedalekých Lhenic. Vydala se tedy za ním, aby se zeptala na důvod, ale jakmile otevřela dveře fary, ztuhla jí krev v žilách. Na podlaze chodby našla ležet bezvládné farářovo tělo a na první pohled bylo jasné, že nejde o přirozenou smrt. Vzpamatovala se z prvního šoku, přivolala policisty, kteří se pustili do pátrání. Brzy také měli prvního (a jediného) podezřelého. Byl jím sedmadvacetiletý muž, který si již prošel psychiatrickou léčbou a spolu se svým přítelem se právě v dobu vraždy pohybovali v okolí.
Přiznal se – a odvolal
I když nejprve všechno nasvědčovalo tomu, že vrah už je v pasti a navíc se sám přiznal, důkazy, které měli policisté k dispozici, na jeho odsouzení u Krajského soudu v Českých Budějovicích nestačily. Muž navíc před soudem vzal svoje přiznání zpět s tím, že na něj policisté tlačili. Kromě pachových stop, které policejní pes na faře našel, k podezřelému muži nic konkrétního nesměřovalo a soudce navíc pochyboval, že by člověk tak nízké inteligence (obviněnému bylo naměřeno IQ jen kolem hodnoty 70), by nebyl schopen spáchat vraždu tak, aby po sobě nezanechal jasnější stopy.
Odpovědný by byl, ale jen částečně
Tento rozsudek později pražský vrchní soud zrušil a celou věc vrátil do Českých Budějovic k novému řízení, podruhé to ale dopadlo stejně. Podezřelý muž byl nakonec přece jen po více než dvou letech vazby propuštěn na svobodu. Musel se ale podrobit psychiatrickému vyšetření. V minulosti byl totiž několikrát hospitalizován převážně kvůli schizofrenii a kriminalisté si tak nemohli být jisti, do jaké míry by byl případně za trestný čin odpovědný. Odpověď odborníků jim radost neudělala. Muž mdlého rozumu by za svůj skutek patrně tak docela nemohl, i kdyby mu jej prokázali bez jakékoliv pochybnosti. Jeho schopnost vnímat to, co dělal, byla na hodně nízké úrovni, ačkoliv duševně nemocný nebyl.
Třikrát a dost
Došlo na další proces, ve kterém se žaloba snažila dosáhnout alespoň na nejnižší možnou dobu pobytu ve vězení, kombinovanou s psychiatrickou léčbou. Českobudějovický soudce ale i přesto i potřetí trval na svém původním rozhodnutí – muž byl podle jeho názoru nevinný, nebo alespoň dodané důkazy nebyly nevyvratitelné. Další soud už neproběhl a podezřelý muž jednou pro vždy odešel osvobozen. Jak to tehdy ve skutečnosti bylo, se dodnes nikdo nedozvěděl.
Farář doplatil na svoji dobrotivost
Místní se domnívají, že jejich oblíbený farář byl tak dobrosrdečným člověkem, že svého vraha mohl pozvat do domu sám a svou smrt tak doslova přivolat. Nikdy se totiž nestalo, aby komukoliv odmítl pomoc nebo aby jej nepohostil alespoň drobností. Tak se patrně stalo, že když u jeho dveří zazvonil vrah, který si možná chtěl původně odnést jen peníze z velikonoční sbírky, Jana Praislera ani nenapadlo, že pouští domů násilníka. Ať už byl skutečným vrahem kdokoliv, ve Čkyni na svého oblíbeného faráře dodnes nezapomněli.
Zdroj: region.rozhlas, idnes, wikipedie
KAM DÁL: V pražském potoku Botiči byla nalezena těla několika mrtvých lidí. Policisté vytáhli z vody oběti i vraha.
