Z vrchu nad Smolotely na pozadí vltavských lesů svítí do celého kraje „barokní perla“ středního povltaví kostel Maková. Na Makové hoře nechal kostel postavit v letech 1719 – 1722 Jan Felix Chanovský z Dlouhé vsi a jeho stavitelem byl C. A. Cannevalle. Kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli a Panně Marii Karmelské.
Chvíli bez peněz, pak požár
Vysvětil ho roku 1723 biskup hrabě Jan Rudolf Špork a tehdy přišli na Makovou i karmelitáni, kteří sem přinesli milostnou sošku Panny Marie Škapulířské (dochovala se dodnes a na oltáři můžeme vidět její kopii). Po smrti Jana Felixe Chanovského přišel kostel o potřebný přísun peněz a nemohl tak být dostaven podle původních plánů s obvodními ambity.
V této době opouští Makovou i řeholníci, jejichž klášter, podle některých zmínek, vyhořel. Od roku 1836 je vedena farní kronika, která dobře mapuje další období, jakožto i likvidaci Bratrstva svatého škapulíře a karmelské Matky Boží v době josefínských reforem. Bratrstvo obnovuje v letech 1853 – 1856 páter Jan Šrámek a zřizuje zde i faru.
Dalším důležitým historickým mezníkem byl rok 1886, kdy farář František Panocha vydává brožuru Popsání poutního chrámu Páně sv. Jana Křtitele a Matky Boží z hory karmel Královny sv. Škapulíře na Hoře Makové v Čechách, ve které sepsal kompletní historii kostela, která doposud nebyla zcela jednoznačná.
Na Makové "vypomáhal" i oslík
V září roku 1909 na Makové nastupuje páter Vincenc Bosáček pocházející ze starobylého příbramského rodu a s ním zde dlouhá léta žije také jeho bratr Josef Bosáček, akademický malíř (zhotovil malbu nad presbytářem) a spolupracovník Mikoláše Alše. K této době se váže i historie „čtyřnohého vodovodu“ – oslík, který nosil ke kostelu vodu, znal cestu i svůj úkol zpaměti. Sám přinesl dvě prázdné nádoby na hřbetě do vesnice, počkal, až mu je někdo naplní, a poté se vydal i s nákladem zpět.
Významně zasáhla Makovou první světová válka, kdy byly pro válečné účely odebrány kostelu zvony (zbyl tu pouze jediný nejmenší) a jen o kousek unikly stejnému osudu varhany, které byly ušetřeny pro svou historicko-uměleckou hodnotu.
Stavu kostela pomohla až rekonstrukce
V následujících letech se stav kostela horšil (drobná rekonstrukce byla provedena ve 30. letech 20. stol.), éra komunismu však stavu kostelu nijak neprospěla, spíš naopak. Po převratu utrpěl kostel další velké rány v podobě krádeží a vandalismu. Až v polovině 90. let minulého století byla udělána generální oprava fasády, instalace zabezpečovacího zařízení, obnova schodišť.
Následně pak oprava příjezdové silnice, osazení kostela novými dveřmi, vybudování přípojky elektrické energie. V této době (1996) přišel na Makovou řeholník – františkán František Angelo Homola, který se plně věnoval všem příchozím návštěvníkům a hlavně kostelu, v němž bydlel a jehož okolí zveleboval.
Rekonstrukce se dočkaly i historické varhany a také bylo nainstalováno venkovní osvětlení kostela. I díky těmto opravám a úpravám se zvyšoval počet příchozích věřících, poutníků a návštěvníků na Makovou horu. V roce 2000 byly do věží kostela vráceny dva nové zvony. Dále pak byly opraveny kamenné kříže před kostelem, do průčelí kostela byla vrácena rekonstruovaná socha Panny Marie Immaculaty. Poslední větší opravou bylo znovuposkládání obvodového tarasu.
Makovská pouť je oblíbená už desítky let
Pouť na Makové hoře je největší poutí středního Povltaví a pravděpodobně celého příbramského okresu. Koná se každoročně na svátek P. Marie Karmelské (nebo první neděli po něm). Vždy byla navštěvována poutníky z okolí i ze vzdálenějších míst Čech i Moravy, dříve chodila na Makovou i procesí. Dnes se světské radovánky odbývají dole ve vesnici a v kostele na Makové se v poklidu slouží mše svatá.
Celá obec Smolotely se o pouťovém víkendu zaplní atrakcemi, houpačkami, střelnicemi a krámky s občerstvením a všemožným pouťovým zbožím. V posledních letech se obecní úřad snaží navrátit k původnímu duchu pouti, a proto jsou zváni tradiční výrobci a prodejci (řezbáři, kořenáři, kováři, pekaři domácích koláčků a perníků), kteří jsou zde vítáni a jsou pro ně vyhrazena nejlepší místa podél hlavní ulice ve Smolotelích.
V pátek před poutí se hraje tradiční pouťové utkání místních ženatých pánů proti svobodným mládencům. Je hojně navštěvováno místními i přespolními fanoušky, kteří se této výjimečné akce pravidelně účastní. Toto utkání pravidelně zahajuje celé pouťové veselí v obci. V místních restauracích pak nechybí ani nejrůznější zábavy.
KAM DÁL: V Koněpruských jeskyních byl život už v pravěku. Dnes se tam příjemně ochladíte.
