Na kdyby se nehraje. Leopold Pauzer byl typ člověka, který měl už od mládí nakročeno do světa zločinu. V jeho portfoliu kriminální činnosti však byly počáteční loupeže jen slabým odvarem toho, co následovalo. Čím se však tento vrah liší od ostatních?
Mrtvý četník
První výrazný čin se odehrál jen několik dní před slavným 28. říjnem 1918. Dny, kdy vznikal samostatný československý stát, Pauzer neprožil v nadšené euforii, ale spíše tropil jeden problém za druhým. Když se vracel jako dezertér z italské fronty, do cesty mu přišel četník Josef Macourek.
Poslední dny pod vládou císaře pána měl strávit za mřížemi. Pauzer však neměl věšteckou kouli a nemohl tušit, že o pět dní později se změní celý politický systém. Paradoxně mohl být jako voják, co vzdoroval rozkazům monarchie, za hrdinu. Místo toho se četníkovi vzepřel a 18 bodnými ranami ho připravil o život a okradl o zbraň.
Už tento případ naznačuje, jak sadistický muž se v tu chvíli pohyboval na svobodě. Na stopu mu detektivové přišli až kvůli zcela jinému případu.
Nepovedená loupež
Loupežné přepadení se tentokrát nevyhnulo domu bývalého magistrátního rady Rypky v Jundrově. V tomto případě se domluvil s domovníkem a služebnou, aby se společně pustili do nelegálního díla. Během krádeže dokonce odváděl pozornost tím, že služebnou svázal, čímž se snažil rozptýlit podezření, že s tím má něco společného. Vždy se však najde chyba, která nakonec zločince odhalí.
V tomto případě se jednalo o zapomenutý klíč v zámku, který Pauzerovi půjčil domovník. Oloupený Rypka si svoje klíče čísloval, takže ihned věděl, odkud vítr vane. Domovník jménem Plšek se nejdříve snažil lacinou historkou o zapomenutých klíčích v zámku při odchodu do hospody utéct trestu, ale část ukradených věcí nalezených v jeho bytě už nikomu nevymluvil.
Vyprávět však začal o svém komplici – v té době ještě neodhaleném vrahovi četníka Macourka. Když se nakonec policie podívala k Pauzerovým, našla nejenom část lupu, ale hlavně revolver a tašku zavražděného četníka.
Zrození blázna
V této části příběhu vychází najevo, proč se jeho případ natolik liší od ostatních. Pauzer totiž pojal věznění jako příležitost proměnit se v blázna. Dle dochovaných zápisů celý den a částečně i v noci zpíval.
Údajně tak dozrál z klidného chování až k absolutně výstřednímu. Nenechal se vyrušovat otázkami a žil si ve vlastním světě. Psychiatři jeho chování zdůvodňovali jako posttraumatický šok. Rozbor a úvahy nad jeho psychickým stavem se táhly dva roky. Místo kriminálu tak trávil Pauzer čas v psychiatrické léčebně.
Byl tol úžasný a přesvědčivý herec, nebo se v něm opravdu projevila povaha šílence? To je velmi těžká otázka. Psychiatři však nakonec přeci jenom došli k závěru, že je za své činy odpovědný a nemůže ho čekat nic jiného než trest smrti.
Masarykova milost
V tuto chvíli do případu vstupuje prezident T. G. Masaryk. Ten ho totiž milostí uchránil od smrti a trest změnil na doživotí. To Pauzer trávil na Mírově, ale spoluvězni a strážní s ním měli hodně práce. Znovu se totiž pustil do svého psychicky extrémního chování, a tak všechny napadal, propadal záchvatům a doslova si vytrucoval návrat do léčebny.
Trvalo neuvěřitelných 11 let, než se mu podařilo z léčebny ve Šternberku utéct. Svůj psychicky labilní stav tedy pravděpodobně opravdu předstíral. Žádné uznání za herecké schopnosti ho nečekalo. Naopak se na svobodě znovu začalo rozšiřovat portfolium jeho kriminální činnosti.
Přímo do srdce. Tam mířil během svých vražedných loupeží Leopold Pauzer. První, kdo jeho řádění odnesl, byl obchodník Josef Demes, který byl zavražděn v Ratibořicích. O tom, že Pauzer opravdu ničeho nelitoval, svědčí vražda 15letého Jana Zellera, jehož srdce bylo probodnuto stejně jako v prvním případě.
Až nakonec obchodník Rauske útok nožem přežil a podal přesný popis vraha. V této části příběhu jistě nikoho nepřekvapíme. Byl to Leopold Pauzer. Hned tři vraždy na krku a každá z nich bez projevu jakékoli lítosti. V prvním případě naopak velmi kruté a sadistické. Pauzer byl nakonec dopaden a dožil ve věznici Mírov, kde zemřel na tuberkulózu. Už tehdy však v jeho případě existovalo mnoho kdyby. Jo, kdyby nedostal milost od prezidenta Masaryka…
Dokonalý herec, ale šílený vrah. Takový byl Leopold Pauzer, který se do paměti nejvíce zapsal jménem Zpívající vrah.
- V seriálu o zločinech již vyšlo:
Šílené běsnění recidivisty Lulka odnesly i malé děti. Tvrdil, že neví, proč je souzen
Rostovský masový vrah a kanibal Čikatilo mohl řádit, protože se komunisté styděli přiznat pravdu
Zdroje: rozhlas.cz, podcasty.seznam.cz
KAM DÁL: Zákulisní hráč a mistr kompromisů Antonín Švehla. To díky němu se stal prezidentem Masaryk.
