Krásné výhledy z kopce nedaleko Vltavy. Nádherné údolí Malé Šárky, divoké skály, nádherná architektura světového významu a hudební podhoubí svobody za socialismu. Hanspaulka je čtvrtí velmi specifickou. Pro svoji krásu je také jednou z nejdražších adres Prahy. Jak tato prestižní část města na kopci vypadala v minulosti?
Jedna vinice za druhou
O tom, že na v místech dnešní Hanspaulky se žilo již v hluboké minulosti, vypovídají archeologické nálezy z konce 19. století. Tehdy archeolog J. A. Jíra našel několik stop, které vedou až k osídlení z pravěku a z doby staršího paleolitu. Nedaleké Šárecké údolí má historii osídlení ještě mnohem starší.
Lidská stopa moderní historie Hanspaulky je spojena hlavně s vinicemi. Ty na zdejším kopci vznikaly již od 10. století. Dalších 300 let se však nijak nerozšiřovaly. Až za vlády Přemysla Otakara II. využívaly zdejší kláštery a kapituly lehkého oteplení podnebí a vinice se začaly rozšiřovat.
Víno nebylo tak dobré jako z dovozu, ale lákalo svou nízkou cenou. V Praze a jejím okolí se vinařství začalo masivně rozmáhat až za vlády Karla IV. Ten nechal přivézt sazenice z Burgunska a Rakouska, rozkázal pokácet lesy na jižních stranách kopců, aby zde byla obdělána půda pro víno. Tato vlna se však v Dejvicích tolik neprojevila.
Postupně však vznikly vinice Na Šárkách, po husitských válkách také na Paťance a následně blíže k Dejvicím. Dnes asi nejznámějším zachovaným místem spojeným s vinicemi je usedlost Hadovka viditelná v úpatí kopce sousedící s dnešní Evropskou ulicí. Menších vinic bylo však ve středověku hned několik.
Víno pod vlivem katastrofy
Bitva na Bílé hoře byla pro rozvoj vinařství na Hanspaulce katastrofou. Velká část majitelů odešla a vinice zůstaly neobdělané. Spolu s majiteli odešli i kvalifikovaní dělníci a dlouholetá tradice byla rozprášená jako vojska v roce 1620.
Další silnou ránu dostalo místní hospodářství v letech 1647 až 1648 během obléhání Prahy Švédy. Na konci 17. století však byla situace už lepší a v této oblasti se nacházelo více jak 50 vinic. Když na začátku 20. století začala výstavba vilové čtvrti, určili úředníci nově vznikající městské části jména ulic podle vinic z minulosti.
Války však Hanspaulce nepřály. Když se v 18. století bojovalo o rakouské dědictví, tak se zde usadila francouzská vojska a na vinicích se pásli ovce, voli a jiná hospodářská zvířata. Zničeny byly i zdejší usedlosti jako Fišerka, Kotlářka, Špitálka a třeba také letohrádek Baba.
Když byla francouzská vojska vytlačena, rakouské dělostřelectvo zde vytvořilo baterie, odkud odstřelovalo opevněné pozice v Dejvicích a v Bubenči. Po tomto období se už původní účel hospodářství spojený primárně s vínem nenavrátil. Vznikla zde orná pole, ovocné sady a zelinářské zahrady. Postupem času se zde však objevovalo více a více lidí, kteří zde nacházeli domov.
Praha se zvětšuje
Industrializace města pomohla v dalším rozvoji i Hanspaulce. Buštěhradská dráha, několik vybudovaných cihelen a sladovna na bývalých pozemcích Julisky pomalu probouzely zdejší prostředí k životu. Bylo jen otázkou času, kdy se využije potenciál lukrativní lokality k bydlení.
To se odehrálo několik let po první světové válce, kdy bylo v Praze nedostatek bydlení. Roku 1922 se tato část města stala součástí Velké Prahy. V druhé polovině dvacátých let dvacátého století byla vybudována kanalizace, území se začalo parcelovat, město odkoupilo obrovské počty pozemků a v rychlém tempu se začalo stavět.
Od roku 1927 do roku 1932 byla oblast zastavěna od Hanspaulského zámečku až ke kostelu svatého Matěje. Vznikly tak nádherné funkcionalistické vily a do druhé světové války zde byla zřízená obecně nutná obslužnost jako potraviny a škola. Na úplném počátku nově vzniklé čtvrti měli totiž její obyvatelé problém s dostupností do práce, protože tramvaj končila na Vítězném náměstí a domů museli chodit pěšky.
Během druhé světové války zde bydlelo velké množství nacistických důstojníků v domech po židovském obyvatelstvu. Obecně v Dejvicích bydlela třetina všech pražských nacistických vojáků.
Po druhé světové válce se volné parcely začaly znovu plnit a tentokrát malými činžovními domy v duchu socialistického realismu. Kromě několika dílčích staveb moderního rázu zde vznikla jediná kontroverzní realizace za minulého režimu, kterou byl hotel Praha v místech Petschkovy zahrady. Ten byl však v roce 2014 firmou PPF odkoupen a zbořen.
Na tomto území měla vzniknout výběrová škola Open Gate II. ve vlastnictví Petra Kellnera. Nic takového se v současnosti neplánuje. Pouze zpřístupnění dolní části parku, kde by měla být k vidění i sochařská umělecká díla významných světových umělců.
Spojení Haunspaulky a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera není náhodné. Sám zde vlastní vilu a jiné nemovitosti či pozemky. Není však jedinou významnou osobností, která je s tímto místem spojená. Kromě politiků jako prezident Václav Klaus či představitelé minulého režimu jako Marián Čalfa či Lubomír Štrougal zde bydlí také velký počet osobností hudební scény.
Ty zde měly za minulého režimu významnou buňku svobody v hostinci U Tyšerů lidově známý jako Hautyš. Ivan Hlas, Yo Yo Band, Žlutý pes, Bluesberry, Krausberry a mnoho dalších literátů a umělců zde vytvořilo podhoubí, které také vytvořilo Hanspaulce unikátní charakter.
KAM DÁL: Nejdražší a nejpůvabnější lokalita v Praze. Skrytý poklad hlavního města byl původně určen hlavně pro úředníky
