Medúzy si sice představujeme jako průhledné hřiby vznášející se v moři, ale tito tvorové začínají svůj život jako larvy ve tvaru doutníků. Proplouvají vodou a hledají kámen nebo něco příhodného, k čemu by se mohly přichytit. Jakmile se larva pevně uchytí, metamorfuje v polypa, který se podobá spíše drobné mořské sasance.
Kolonie těchto polypů vznikají tak, že se polyp doslova sám klonuje, což znamená, že kolonie může během několika dní pokrýt celé lodní molo. Některé druhy polypů vytvářejí zase obrovské keře. Když jsou vhodné podmínky, kvetou tyto polypy v obrovském množství, a když vykvetou, to, co z polypu vyrůstá, jsou malé medúzy.
Když medúza nesmrtelná zemře, klesne na dno oceánu a začne se rozkládat. Teď nastává ta fantastická část. Její buňky se poté opět shlukují do polypů a z těchto polypů vznikají nové medúzy. Zkrátka medúza po smrti přeskočila do dřívějšího životního stadia, aby mohla začít znovu. Z genetického i biologického hlediska jde stále o toho samého tvora. Je to něco, jako kdyby starý člověk po smrti přetransformoval do teenagera.
"Tohle nám všem pořádně zamotalo hlavu, je to jeden z nejúžasnějších objevů naší doby," říká doktorka Lisa-ann Gershwinová, výzkumnice medúz z Tasmánie a ředitelka poradenské služby Marine Stinger.
Z dědečka teenager a tak stále dokola
Fascinující je, že medúza může tento cyklus opakovat donekonečna, tudíž je ze všech možných hledisek v podstatě nesmrtelná. Část toho, co se při tomto procesu s medúzou skutečně děje, se nazývá buněčná transdiferenciace. Její buňky se mění z jednoho typu na druhý a vytvářejí zcela odlišný tělesný plán. Kdyby to dokázalo lidské tělo, měli bychom zřejmě vyhráno.
Jenže doktorka Gershwinová říká, že v současné době nevidí žádnou souvislost mezi nesmrtelností medúz a naší nesmrtelností. To, co dokážou tito tvorové, je pro nás naprosto nepoužitelné, naše buňky se takto bohužel nechovají.
Zdroj: bbcearth.com
KAM DÁL: Ve zvířecí říši je daleko více zajímavých tvorů, podívejte se na některé z nich.
