Čínská praktika lotosových nohou dodnes nahání hrůzu. Tamní ženy byly této bolestivé praxi vystavovány po dobu téměř tisíce let. Trend lotosových nohou z Číny vymizel až teprve začátkem 20. století.
Čínské ženy si po stovky let svazovaly nohy a pomalu, ale jistě je tak deformovaly do menších rozměrů. Cílem bylo mít chodidlo o délce nepřesahující asi 10 centimetrů a vejít se do takzvaných lotosových bot, které se podobaly botám pro panenky.
S tímto bolestivým procesem se začínalo již u malých holčiček, kterým bylo 4 až 9 let. Nohy se jim pevně zavazovaly, tak aby se v průběhu let pata téměř dotýkala prstů u nohou a mladé dívky dosáhly tehdejšího ideálu krásy.
Proces zavazování a deformace chodidel nepůsobil jen bolest, ale také různé infekce a potíže s chůzí.
Jak trend lotosové nohy vznikl?
Tato dobrovolná forma mučení vznikla v závislosti na příběhu o dvorní tanečnici z 10 století. Vyprávění pojednávalo o Yao Niang, která si svázala chodidla tak, aby utvořila tvar půlměsíce. Údajně poté se svými půlměsíčními chodidly uchvátila císaře Li Yu, když ladně tančila uvnitř bohatě zdobeného zlatého lotosu.
Zavazováním chodidel do tvaru půlměsíce tehdy Yao Niang vytvořila nejen děsivý trend, který následně vedl k terorizování většiny žen v Číně po několik staletí, ale také nový způsob chůze. Při chůzi na zdeformovaných chodidlech se ženy musely více spoléhat na zapojování hýžďových a stehenních svalů. Tento způsob chůze byl tehdy považován za přitažlivý, stejně jako poskládaná chodidla.
Nešlo pouze o podivnou módu, kterou ženy mohly nebo nemusely následovat. Lotosové nohy byly ukazatelem společenského postavení. Pokud se žena chtěla vdát a být součástí elitní společnosti, neměla na vybranou.
Železný lotos
Ty nejžádanější nevěsty neměly chodidlo delší než 8 centimetrů. Tato délka chodila se označovala jako zlatý lotos. Z vybrané společnosti nebyly vyhnány ani ženy s chodidly měřícími do 10 cm, kterým se říkalo stříbrný lotos. Dívky s delšími chodidly označovanými jako železný lotos však mohly zapomenout na dobré společenské postavení i na svatbu.
Lidé dříve dívky s nezdeformovanými nohami přirovnávali k chlapcům a vysmívali se jim. Žádný muž z dobré rodiny by si tehdy údajně ženu s dlouhýma nohama za manželku nevzal. Věřilo se totiž, že by ženy měly být doma, což podle dobových zdrojů měly lotosové nohy zaručovat. Je pravdou, že takto zmrzačené ženy opravdu daleko nedošly.
Tento zvyk a pověry, které ho doprovázely, zanikly až v polovině 20. století. V roce 1999 byla zavřena poslední továrna, která vyráběla lotosové boty.
Zdroj: Weird Historian, Smithsonian Magazine
KAM DÁL: Vynálezy, které změnily svět, byly objeveny pouhou náhodou.
