O tom, že kanibalismus je spojen s existencí člověka již od svých počátků, ukazuje hned několik archeologických výzkumů. Na kanibalismus se lze podívat ze dvou úhlů pohledu. Dnešním, kdy si vybavíme filmovou sérii o Hannibalovi Lectrovi, či čistě z vědeckého, tedy archeologického či antropologického hlediska.
Bylo lidské maso nutné k přežití?
V současném konzumním světě, který se ve velké míře může chlubit dostatkem potravy, je kanibalismus spíše pohádkou, legendou a námětem k tvorbě šokující literatury a filmového díla. Byť i dnes se najdou zvrhlí fajnšmekři. Ti se dost možná rozmýšlejí, zda zakousnout stehýnko nebo něco jiného, jedná se ale o zcela ojedinělou záležitost.
Ovšem některé informace právě kanibalismus označují jako důvod přežití člověka. Ve vývojovém procesu se tak konzumace lidského masa mohla stát opravdu rozhodující v kontextu současného stavu lidstva.
První člověk kanibal
Jedním z nejzajímavějších příkladů je archeologický výzkum kolem člověka pekingského, jehož stáří se odhaduje na půl milionu let. Žil tehdy na Dračím pahorku nedaleko současného čínského města Peking a prokazatelně se na jeho jídelníčku objevil člověk. Důvod byl prostý. Ve zdejším regionu se totiž neobjevoval dostatečný počet zvířat, které mohl konzumovat.
Není ovšem jediným takovým nalezeným důkazním materiálem. Několik dalších archeologických nalezišť totiž hovoří stejnou řečí. Ať už se jedná o španělské Gran Dolina, či chorvatskou Krapiň. Najdou se ovšem i takové případy, kdy existoval kmen, který nejedl nic jiného než lidské maso. Třeba takoví severoameričtí indiáni Anabazi sídlící nedaleko Grand Canyonu jsou tímto příkladem. Jsou tedy jedinou takto zjištěnou civilizační skupinou, která se specializovala výhradně na lidské maso. Mimochodem, lidské maso podle všeho jedli i první angličtí osadníci v USA.
Pojídání příbuzných a přátel
Antropologové ovšem pracují i s několika vrstvami, do kterých kanibalismus člení. Jeden z nich má termín endokanibalismus, kam spadají ty kmeny, jež pojídají lidské maso čistě z úcty. Na jejich jídelníčku se tak rituálně objevují přátelé a členové rodiny. Tato tradice má své prokazatelné stopy téměř na všech kontinentech planety.
Jedna z myšlenek, která je přičítána dalším indiánům, hovoří o tom, že je mnohem více uctivé, když blízký člověk skončí v žaludku přítele, než aby shnil v zemi. V Austrálii jsou zase dochované informace o kmenech, které kanibalismus aplikovaly v rámci vlastního kmene. Zde rituální účinky mířily hlavně směrem k odlákání zla a kletbám. V tomto ohledu zašli nejdále Aboriginci, kteří tímto způsobem pojídali i novorozeňata. Jejich maso dostávali nejstarší sourozenci.
Druhým příkladem je exokanibalismus. V tomto případě se jedná o pojídání ostatků nepřátel. Chtěli se tímto zvláštním způsobem zmocnit síly svého úhlavního nepřítele. Normální se jevilo pojídání lidského masa v Karibiku, ale i u vyspělých Aztéků, kteří srdce oběti darovali bohům, ale maso si rozdělil národ. O dalších příkladech kanibalismu, který má mnohem aktuálnější příklady, se dočtete v dalším dílu našeho článku.
Zdroj: National Geographic, nature.com, Prima Zoom, Royal Belgian Institute of Natural Sciences
