Odsuzovat dávné kultury a označovat je za primitivní jen proto, že o nich vlastně stále nic moc nevíme, je v podstatě velmi pokrytecké. Dokazují to i nejnovější výzkumy, zveřejněné například na webu cambridge.com. Podle nich vědci došli k poznání, že neandertálci žili mnohem složitějším a „modernějším“ způsobem života, než bychom si možná ve své dnešní povýšenosti jako páni tvorstva chtěli připustit.
Nic špatného naši předci nejedli
Podle zuhelnatělých zbytků tehdejšího jídla, které odborníci našli v jeskyních Shanidar v Iráku a Franchthi v Řecku, se tito naši předci neměli vůbec tak zle. Svoje jídlo si samozřejmě ulovili, nasbírali, našli – ale pak jej také dokázali uvařit a podle všeho i různě dochucovat. O znalostech a dovednostech paleolitické kultury svědčí podle vědců také fakt, že tehdejší jídlo obsahovalo mimo jiné i mandle, pistácie, luštěniny nebo hořčici, to všechno samozřejmě tehdy ještě v divoké formě a plné zdraví škodlivých látek, jako jsou neurotoxiny, taniny, ale dokonce kvůli mandlím zde bylo riziko vzniku kyanovodíku. Pokud by naše praprapra…babičky netušily, jak takové potraviny správně upravit, patrně bychom zde dnes vůbec nebyli. Alespoň tak to tvrdí paleontologové z Liverpoolské univerzity v závěrech své práce.
Chutná oříšková palačinka
Právě pro univerzitu v Liverpoolu pracuje také Chris Hunt, který se spolu se svými kolegy dokonce rozhodl, že vyzkouší jeden z neandertálských „receptů“ na vlastní kůži, lépe řečeno na vlastní chuťové pohárky. Podle rozboru jednoho ze zuhelnatělých kousků tehdejšího jídla sestavili jeho přibližné složení, které se následně pokusili znovu napodobit. A co jim vyšlo? „Výsledkem byla jakási neandertálská palačinka, která byla opravdu velmi chutná – měla oříškovou chuť,“ popsal svoji přímou zkušenost s neandertálskou kuchyní vědec s tím, že ve výsledném produktu byla cítit také hořkost mandlí a zemitá chuť luštěnin, spolu s pepřovým podkresem díky přidaným hořčičným semínkům. Zní to docela lákavě, nemyslíte?
Neandertálský recept
Kdo by tedy takový neandertálský recept chtěl vyzkoušet doma, měl by si den předem namočit hrst fazolí, čočky a pšenice. Ideálně vše zavřít spolu s vodou do koženého vaku, protože tak to s největší pravděpodobností dělali právě naši dávní předci. Ale dobrá, použijme misku… Druhý den všechno co nejdůkladněji rozdrtíme, ale pozor – mlýnek vynechme. Přidáním vody pak vznikne hrubá kaše, do které přidáme po polévkové lžíci nesolené mandle a také pistácie. Loupat je nebudeme, abychom dosáhli co nejvěrnější chuti.
A pak už budou chybět jen hořčičná semínka a voda, která ze všeho udělá směs tak akorát hustou, abychom rukama vytvarovali placičky, které na plotně nebo ideálně přímo na rozžhaveném kameni na zahradě (jeskyni asi poblíž mít nebudeme) upečeme do zlatova. Hotovo, můžeme ochutnávat. Kdyby vám náhodou někdo řekl, že jíte jako neandertálec, budete vědět, že to vlastně není nic tak špatného. A nezapomeňte si také ulovit nějakého toho divokého králíka, po krávě by se sousední farmář asi sháněl...
Zdroj: University of Liverpool, Cambridge university press, smithsonianmag.com, The Guardian
KAM DÁL: Smaženého už bylo dost, zkusme paleodietu. Je překvapitě dobrá a pestrá.
