Existuje mnoho fotografií, ale také autentických vzpomínek, které tento mýtus oživují a pokládají zásadní otázku: Existuje lochnesská příšera? Lidé se touto otázkou zabývají již několik staletí, ale jasná odpověď neexistuje.
Jakého tvora tak lidé doopravdy viděli? Šlo o halucinaci, přemíru fantazie či pouhé legendy, jež si lidé vyprávějí po generace? To všechno možná bude mít brzy jasné rozhřešení.
Od 6. století
Mýtus o příšeře, jež se podobá vyhynulým dinosaurům, není jen senzací, která se vyrojila zničehonic. První zmínky o podobném tvorovi je možné vyhledat z historických pramenů již v 6. století. Příběh o misionáři, svatém Kolumbovi, vypráví jeho hrdinský čin, kdy zachránil jednoho muže ze spárů této obrovské příšery ve skotském jezeře Loch Ness.
Pořádná vlna zájmu se však rozpoutala až v roce 1871 na základě článků D. Mackenzieho, který o této příšeře dopodrobna referoval. Od 80. let 19. století se tak strhlo lochnesské šílenství. Stovky lidí se pustily za lovem senzace. Chtěli být totiž první, kteří podají skutečný a neprůstřelný důkaz o tom, že se nejedná o mýtus, ale skutečného živočicha.
Na hraně reality
Ten úplně nejbližší kontakt s živočichem se datuje do roku 1933. Manželé Mackayovi podle místního správce jezera a novináře na částečný úvazek viděli lochnessku na vlastní oči. Jedna verze hovořila o tom, že jeli autem podél jezera, tak jim podivný tvor zkřížil cestu. Tmavé, plazivé a mokré tělo se hrnulo přes cestu a nakonec zmizelo ve vodě.
Druhá o něco realističtější verze zase pracuje s dochovaným svědectvím přímo paní Mackayové. Ta svůj zážitek popisovala tak, že ve vodě zahlédla černého, mokrého tvora, z kterého tekla voda a plaval v kruhu dokola a dolů.
Pravděpodobně nejznámější byly fotografie, které pořídil gynekolg R. K. Wilson, jež dokonce otiskl prestižní deník Daily Mail. Snímky se však později ukázaly jako podvrh. Jednalo se totiž o vyrobenou hračku ze dřeva a plastu.
V tomto období vznikl velký počet fotografií, které však díky nekvalitnímu zpracovaní nepůsobí jako dostatečný důkaz. Lidé však nadále zkoušeli odhalit pravdu.
Vědecké práce
Americký vědec Robert Rines v roce 1972 vytvořil zajímavé materiály, které významně přiživují existenci tohoto mýtického tvora. Nejdříve neúspěšně zkoušel nasazení delfínů s kamerovým zařízením, ale kvůli kalné vodě pozorování nevyšlo.
Druhý pokus byl už o něco povedenější. Použil pro zkoumání speciální člun se sonarem a kamerou, kterou spouštěl pod vodní hladinu. Kameru spouštěl pohyb pod hladinou.
Vznikly tak zatím nejprůkaznější důkazy o existenci velkého zvířecího tělesa. Fotografie totiž zaznamenaly dvě velké ploutve a údajně před výskytem jakéhosi tvora vyskakovali strachem zpod hladiny lososi.
Aby se Rines vyhnul osočení z podvodu, měl na palubě kontrolory, kteří snímky z kamery ihned zapečetili a poslali k vyvolání. Vědci však dospěli k závěru, že se může jednat o tzv. plesiosaura. Ten by však musel přežívat více než 70 milionů let, což by znamenalo, že jich v jezeře musí žít celá kolonie.
Aktuální výzkum
Jasno v kauze lochnesské příšery ukáže průzkum vědců z Nového Zélandu. Ti chtějí použít praktiku zkoumání enviromentálního DNA. Pracují tedy s tím, že každý tvor zanechává ve svém prostředí genetickou informaci. Ta by mohla vědce přivést k tomu, že v jezeru Loch Ness opravdu žije neznámý druh živočicha.
