Adéla a její manžel svému hobby přizpůsobovali prakticky každý krok. „Dokonce i na dovolenou jsme jezdili do míst, kde mají vetešnictví, nebo se dá s někým domluvit na odvozu starých věcí,“ usmívá se sympatická dáma, pro kterou byla smrt jejího životního partnera velkou ránou, ze které se dlouho vzpamatovávala.
Napřed myslela, že to nezvládne
Sama říká, že si myslela, že se k jejich společnému zájmu už nikdy nevrátí. „Neuměla jsem si představit, že budu dělat stejné věci, jako jsme dělávali s Antonínem. Jezdit do těch stejných míst, komunikovat s podobnými lidni. Těch situací, které mi ho připomínaly, bylo nejprve až příliš,“ říká pro Čtidoma.cz.
Nakonec ale zvítězila vášeň a také skutečnost, že se z tragédie dokázala vzpamatovat a říct si, že život půjde dál. „Našla jsem v tom zase smysl života. Už mě netrápilo, že na manžela myslím, naopak mě to povzbuzovalo. Možná to bude znít divně, ale mnohokrát jsem s ním "probírala", jestli to či ono koupit.“
Překonalo to mé představy
Vždycky věděla, že na ni čeká poklad. Jen nevěděla, jaké to bude, až ho najde. „Dočkala jsem se jednou na konci léta. Parný den a já se rozhodla, že ho budu trávit v garáži s pár novými "krámy". Když jsem zkoumala starý psací stůl, všimla jsem si, že deska nedrží. Chtěla jsem ji přilepit, ale zrak mi zůstal na malinkém kousku papíru, který vykukoval.“
Adéla vzala pinzetu a papír opatrně vytáhla. Zjistila, že jde o obálku, ve které je starý dopis. „Byl z Velké války. Voják psal své milé z fronty. Bylo to neuvěřitelně dojemné. Padla jsem na kolena a brečela jsem. Četla jsem ho asi padesátkrát, nepřestalo mě to brát za srdce. Je pravda, že má představa o pokladu byla trošku jiná. Ale musím říct, že toto překonalo všechny mé představy.“
KAM DÁL: Alena (26): Za přítele se stydím, nemůže si pomoct ani ve společnosti. Mé kamarádky mu vymyslely ošklivou přezdívku.
