Prodavačka Kristýna má tátu nacistu a mámu nezná. Ačkoliv se záhy dozví, že ji měla celou dobu přímo pod nosem a že opustit dceru nebyla tak docela matčina volba, život jí to momentálně neulehčí.
Kristýna požádá o pomoc Alenu
Ředitel Bouchner ji znásilnil a ona otěhotněla. Není to přitom poprvé, co se takhle zachoval k ženě. V jeho nenasytných rukách skončila i pianistka Marta, která krátce na to skočila ze střechy. Pád přežila, své tajemství ale tají. Bouchner totiž ví, že Alena s Irenou mají lesbický poměr, což v téhle době ještě není ve společnosti akceptovatelné.
Mladá žena se svou situaci rozhodne vyřešit potratem, a tak hledá andělíčkářku. To byl tehdejší název pro ženy, které prováděly nelegální potraty. Andělíčkář byl lékař, který potraty prováděl rovněž nelegálně, rozdíl byl však často ve způsobu provedení – a také prostředí. Andělíčkářky se většinou rekrutovaly z babek kořenářek nebo porodních bab. Byl to pro ně výnosný byznys. Zoufalé ženy mnohdy zaplatily cokoliv, aby se svého outěžku zbavily.
Porodní babičky mívaly na starosti několik vesnic
Podle historie obce Hořice měla na začátku 20. století každá třetí obec svou porodní bábu, která se starala o maminky i v okolních vesnicích. Řemeslo to bylo těžké, žena musela být vždy k zastižení, i kdyby někam jen na krátko odjela. Dokonce se v Hořicích zachovaly Služební předpisy pro porodní babičky z roku 1897, které dokonce ženám určovaly, co mají mít na sobě. „Babička, nechť hledí si vždy největší čistoty a chrání se styku s osobami stiženými nakažlivou nemocí. V povolání nosiž babička jen šaty, které snadno vyčistiti lze, tedy prací, a jichž rukávy až nad lokte vykasati možno. Svrchní oděv budiž ve službě napřed až ku prsům vždy čistou zástěrou pokryt.“
Tyto babičky vedly porodní deník, do kterého pravidelně vykazovaly místo, datum, hodinu narození a pohlaví dítěte. Důležité také bylo, zda měl porod hladký průběh, nebo byl s komplikacemi, zda má dítě známého otce, nebo či snad se narodilo mrtvé. Zaznamenat se také musel každý porod bez takové babičky, případně jakékoliv podezření na úmyslné usmrcení dítěte či plodu. „Každá babička, jež by způsobila zúmyslně zahubení aneb vyhnání plodu, podvržení neb vyměnění dítěte aneb se zúčastnila takového trestného skutku neb měla spoluvinu při něm, propadá zákonitým trestům,“ stanovily předpisy. Tresty ale neuváděly.
Jak je to dnes?
Když Československo v roce 1918 recipovaly rakousko-uherské zákony, znamenalo to také zákaz umělého potratu, jehož vykonání se trestalo vězením. A to jak pro vykonavatele potratu, tak pro ženu, která k němu svolí. Přesto se nelze tvářit, že se tohle ve společnosti neodehrávalo. V 50. letech přišlo uvolnění, kdy trestní zákoník stanovil, že umělé přerušení těhotenství není trestné, pokud by těhotenství ohrožovalo život nebo zdraví matky.
Tuto problematiku z pozdějších let poměrně dobře zpracovává kniha Mne soudila noc od Valji Stýblové. Kniha je o dvou medicích provádějících v roce 1957 nelegální potraty. Zas tak dobře to neumějí, takže sice zbohatnou, ale udělají fatální chybu, kterou si ponesou celý život.
Nyní je v České republice porod legální až do 12. týdne těhotenství, s lékařským doporučením do 24. týdne. Ve druhé polovině 20. století došlo ve většině zemí socialistického východního bloku k uzákonění potratů, u nás zákonem č. 68/1957 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 1958.
Vůbec nejvyšší počet potratů byl v Česku zaznamenán v roce 1988, kdy jich bylo 110 031. Od té doby má křivka klesající tendenci. V roce 2020 šlo o 15 984 potratů.
Zdroj: TV Nova, horice.org, kinotip2.cz, florence.cz, seznamzpravy.cz
KAM DÁL: Robert Urban prozradil, proč je v ZOO za podrazáka. Už se nevrátí, s Primou chystá nový projekt.
