Do Prahy dorazila s batohem na zádech a patnáctiletou sestrou, kterou vedla za ruku. Rodiče zůstali u známých v Kyjevě. „Přemlouvaly jsme je, ať jdou také. Ale odmítli s tím, že chtějí pomáhat lidem. Maminka vaří polévku, tatínek spravuje věci a střídá se na hlídkách s ostatními muži,“ vypráví Lena.
Putin je vrah
Cesta na hranice s Polskem pro ni a její sestru nebyla žádnou procházkou růžovou zahradou. „Střelba, spálená země, strach. Nechci o tom příliš mluvit. Ale bály jsme se celou dobu. Až v Polsku jsme si oddechly a asi nám úplně došlo, co se vlastně děje. Že náš národ chtějí vyhladit, že jsme nechaly rodiče v bombardovaném městě. Že Putin je vrah.“
Shodou okolností se dostaly do Prahy. Neplánovaly to. Jak Lena říká, tak nějak se to stalo. „Přijetí bylo skvělé. Dali nám jídlo, řekli nám, kde spát, co si zařídit. Opravdu jsem byla moc vděčná. A úsměvy, dobrá nálada. Na chvíli nám to dalo pocit, že jsme snad doteď snily ošklivý sen.“
Od nikoho nic nechci, chci pouze žít
Když se rozkoukala, rozhodla se Lena, že si najde práci. „Nechtěla jsem být nikomu na obtíž. Chtěly jsme se o sebe postarat. Najednou jsem ale zjistila, že s tím přístupem k Ukrajincům to není od všech lidí stejné. Umím anglicky, ale samozřejmě mám přízvuk. Lidé poznali, že asi jsme z Ukrajiny.“
Několikrát se jí prý stalo, že ji lidé posílali zpět, jeden muž si před ní měl dokonce odplivnout. „Bylo mi hrozně, cítila jsem se jako ta největší špína. Dozvídala jsem se postupně, že uprchlíci mají nějaké výsady a Češi jim je závidí. Mají je dokonce vinit z toho, že musí platit více za nějaké věci. Nerozumím tomu. Mám maminku s tatínkem ve městě, které chce Putin srovnat se zemí. Nechci od nikoho nic, jen žít. Někteří Češi by potřebovali lekci ze slušného chování, nejsou příliš chytří.“
(Na žádost respondentky je v článku změněno jméno, fotka je pouze ilustrační.)
KAM DÁL: Vláda musí škrtat, ne zvyšovat daně. Ekonom se pustil do Fialova kabinetu a řekl, na kom ušetřit.
