Česká republika patří mezi nejhorší státy, pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví. Prim hrajeme i v genderové segregaci či rozdílech mezi platy mužů a žen, které patří k nejvyšším v Evropské unii. A to přesto, že platí právní předpisy, které zaručují rovné zacházení, a Česká republika v roce 2006 podepsala Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen.
„Když jsem byla malá, vyrůstala jsem na vtipech dospělých o tom, jak manžel nenávidí svou „starou“. Pod rouškou legrace bylo normalizováno i násilí na ženách, v popkultuře i politice bylo málo příkladů žen, které by byly něčím víc, než jen ozdobou či nástrojem mužů. To se mění, a s tím se mění i vnímání společnosti,“ říká v rozhovoru pro Čtidoma.cz europoslankyně Markéta Gregorová. Zároveň ale jasně říká, že diskriminace žen je u nás stále velký problém.
Jaké to je být ženou v politice, tedy ve světě, který je stále mnohými lidmi vnímán jako ryze mužský?
Já mám drobnou výhodu, a to tu, že působím převážně v prostředí evropské politiky. Tam mám pocit, že jsem konečně ve světě, který je pestrý, střetávají se v něm různé zkušenosti, jedná se o myšlenkách, ne podle toho, kolik člověku je, ani jakého je pohlaví. Takže v mém světě je politika svět všech. Jsem tím ale trochu rozhýčkaná, to musím přiznat. Když slyším zkušenosti svých kolegyň z Poslanecké sněmovny či z krajů a měst, které jsou stále často posílány do kuchyně nebo rodit děti, jen těžko bych skousávala přechod do takového prostředí z pravěku. A když mě nedávno posílal na Twitteru kolega Zdechovský „řešit zeleninu v kantýně“ v naprosto nesouvisejícím tématu, uvědomila jsem si, že na některé Čechy blahodárné prostředí evropské politiky bohužel nedopadá.
- Od roku 2019 poslankyně Evropského parlamentu.
- V letech 2018 až 2019 zastupitelka města Brno.
- Od roku 2012 členka Pirátů.
Myslíte si, že musíte více a častěji dokazovat, že na to máte?
Ve veřejném prostoru rozhodně. Když jsem například začala pracovat v podvýboru pro bezpečnost a obranu, psali mi lidé na sítích i to, že ženská nemá co dělat v obraně, že tomu nerozumí. A hle, co se nestalo – podvýbor teď koordinuji, mám za sebou legislativu k vývozu vojenského materiálu, sledovacích technologií i aktualizace evropské kyberbezpečnosti a nespočet dalších zpráv k bezpečnosti, a vůbec jsem k tomu nepotřebovala chromozom Y! Zázrak.
Jsou na ženy obecně kladeny vyšší nároky? Myslím to, zda muži mají nějaké věci „zadarmo“, ale ženy musí prokazovat svoji odbornost, připravenost...
Podle odborníků a odbornic, jako je například Šárka Homfray, která mnohá tato témata do detailu popisuje ve své knize Proč jsme tak naštvané?, ve vrcholných manažerských a politických funkcích obzvláště funguje pozitivní diskriminace mužů. Tedy, že se k nim ostatní kvůli stereotypům chovají automaticky jako k někomu se znalostí libovolné problematiky, respektují více jejich názory, naslouchají jejich návrhům. Pokud mají někoho vybrat do diskuzního panelu či na povýšení, myslí prvně na muže, ačkoliv existuje stejně dobrá, či dokonce kompetentnější žena.
Není to od vás trochu nefér?
Ne, nejde o žádné nefér nařčení. Je to něco, v čem prostě většina společnosti dlouhé roky vyrůstala i vychovávala své děti a nemusí si to vůbec uvědomovat. Pokud lidé dovolí se nad těmito zažitými stereotypy zamyslet a neshodit to hned ze stolu jako nějakou „ideologii“, pak dojdeme k vzájemnému porozumění v tom, komu ty stereotypy ubližují bez našeho vědomí.
Vy sama jste se někdy setkala s tím, že se na vás kolegové dívali skrz prsty, nevěřili vám proto, že jste žena?
V Evropském parlamentu si nepamatuji na takový případ. To je nicméně proto, že jsem zaprvé ve frakci, v níž je silný důraz na rovné zastoupení, a zadruhé i v samotném Parlamentu je 39,3 % žen. Jak jsem tedy zmiňovala, nikdo tam nemůže realisticky tvrdit, že je snad politika mužská doména. Ostatně, i Parlamentu předsedá žena a Evropskou komisi vede žena. V českém rybníčku to je jiný případ.
Jak to?
Tam se nejdřív musí probrat, co tam děláte jako žena, pak jak vypadáte, kolik vám je, co ti Piráti, jak to teda máte, jste levice, nebo co... Kdyby v Česku někteří politici věnovali tolik pozornosti legislativě, kolik jí věnují jiným lidem, tak vás mohu ujistit, že nám nebudou hrozit vysoké pokuty za pozdní implementaci evropské legislativy jako teď – a země bude prosperovat.
Takže rozdíl mezi Českou republikou a Bruselem je v tomto diametrálně odlišný?
Ano, je to bohužel nesrovnatelně jiné. Když se však dívám na to, čemu musí čelit kolegyně v komunálu, kandidátka na prezidentku, místopředsedkyně Sněmovny či hejtmanka, musím dojít k nevyhnutelnému závěru, že rozdíl není v úrovni politického žebříčku, ale v kultuře naší země vůči politice jako takové.
Jak se díváte na nejrůznější kvóty – tolik procent mužů, tolik procent žen...
Nemyslím si, že zipové kvóty v našem rovností nepolíbeném prostředí by byly něco přínosného. Naopak, způsobilo by to nejen větší odpor vůči rovnému zastoupení, ale také by to strany, které doposud zcela kašlaly na větší zapojení žen do svých řad, nutilo skutečně hledat kohokoli, kdo naplňuje kolonku pohlaví, bez ohledu na kvality. To nemá být účel systémového opatření, které se ujalo pod názvem kvóty.
Jaký účel tedy vidíte?
Odstranění prvků pozitivní diskriminace mužů, aby se přestalo hledět na to, že to je muž, a začalo se koukat na kvality dané osoby. Proto například Evropský parlament odhlasoval regulaci pro zastoupení žen v kótovaných firmách na burze, která například zavádí, že pokud na pohovoru budou dva totožně kvalitní kandidáti, má být vybrán ten z podreprezentovaného pohlaví. V politice je poznámka o kvalitě kandidátů bohužel až téměř úsměvná. To opravdu není měřítko, podle něhož momentálně většina stran vybírá své nominanty. Rovné zastoupení v politice má především vést k živějšímu střetu zkušeností. Z toho vyplyne nejlepší řešení pro společnost jako celek, a povede k připomínání marginalizovaných témat, která se týkají společnosti jako celku, ale v politice jsou opomíjená – jako jsou například dostupné školy a školy, sociální péče apod.
A pak by vám tedy kvóty dávaly smysl?
Ano. Například navýšení příspěvku od státu v případě, že je za stranu zvoleno alespoň 30 či 40 % žen (jako to mimochodem mají na Ukrajině) má smysl právě v tom, aby politická reprezentace lépe odrážela složení společnosti. A jak říkají v legraci známé feministky i feministi, skutečná rovnost nastane, až bude v politice stejně špatných žen, jako je tam špatných mužů.
Chápou Češi ve společnosti ženy a muže jako rovnoprávné, nebo vidíte rozdíly?
Podle mě Čechům a Češkám jen chybí informace o dopadu stereotypů ve společnosti na některé lidi. Ale vnímám to optimisticky. Když jsem byla malá, vyrůstala jsem na vtipech dospělých o tom, jak manžel nenávidí svou „starou“. Pod rouškou legrace bylo normalizováno i násilí na ženách, v popkultuře i politice bylo málo příkladů žen, které by byly něčím víc, než jen ozdobou či nástrojem mužů. To se mění, a s tím se mění i vnímání společnosti.
Někteří lidé dnes ale volají po návratu starých časů...
To je pravda. Někdo bude vždy volat po tom starém dobrém světě, v němž si mohli dělat legraci z čehokoli. A v němž hlavně byli mladí, a tak měli pocit, že jim svět leží u nohou. Aniž by si uvědomili, že si nadále mohou dělat legraci z čehokoli. Jen se tomu směje mnohem méně lidí, protože už nikoho nezajímají. Ale z takových mentálních dinosaurů si nic moc nedělám. Dinosauři mají dobrý zvyk vymírat.
KAM DÁL: Provozovatelé trampolín riskují životy dětí. Často kašlou na bezpečnost, říká expert.
