Poziční válka, kdy se Rusové v několika vrstvách opevnili, když předtím ještě zaminovali rozsáhlá ukrajinská území, která objektivně ztěžují postup jednotek na nepřítele, lze hodnotit jako úspěch ruských okupantů. Fronta se nepohnula v tom směru, že by Ukrajinci dosáhli určitého významného průlomu a začali vytlačovat ruské jednotky z jejich pozic.
V současné situaci se na druhé straně nedá říct, že by měla nějaká strana navrch v konfliktu, který můžeme hodnotit jako momentálně zamrzlý. Proč tomu tak je? Západ sice i nadále zásobuje napadenou zemi rozmanitými zbraňovými prostředky, nicméně současně je třeba zdůraznit, že některé zvlášť důležité zbraňové systémy, které měla Ukrajina dostat již na začátku, dodal pozdě. Zejména hovoříme o Německu a jeho váhavosti dodat tanky Leopard 2. Ale také Spojené státy na začátku války deklarovaly, že odmítají Kyjevu poskytnout rakety dlouhého doletu v domnělé obavě, aby válka neeskalovala. Ta ovšem stejně mezitím vyeskalovala.
Stejně tak můžeme upozornit i na laxnost v dodávce stíhačů F-16, které měly být součástí ukrajinské protiofenzivy. Ty přislíbilo nakonec Nizozemí i Dánsko, nicméně opět pozdě. Ukrajinská protiofenziva se musela obejít bez nich a Kyjev neměl účinnou vzdušnou podporu, což vystavovalo pozemní obrněnou techniku zvýšenému riziku útoku na nekrytá vozidla.
Západ nechce Rusko porazit
Západ – kromě pozdního dodání klíčových zbraňových systémů – razí vadnou teorii, která spočívá v tom, že chce Rusko jen oslabit, ale ne porazit, a úměrně tomu se chová i na diplomatickém poli. To je ovšem opět voda na ruský válečný mlýn. Uvalení sankcí je nezbytné, nicméně mají opravdu bolet. Rusko si kompenzuje ztrátu západních trhů čínskými, indickými a také africkými. K západnímu zboží se dostane přes prostředníky z Číny nebo Indie, takže v tomto směru Rusy sankce nebolí.
Nicméně s Ruskem se dosud na mezinárodních fórech hovoří, jako by se vlastně nic nestalo. Nikdo vážně nenadnesl otázku úplné izolace Ruska v mezinárodních organizacích, byť takové úsilí by samozřejmě naráželo na jeho četné spojence v nich. Nikdo také reálně neuvažoval o tom, že se Rusko odstřihne od platebního systému SWIFT. Jistě, i zde by zbyl manévrovací prostor pro obejití, nicméně pro agresora, který vyvolal zcela nesmyslnou válku, by to znamenalo řadu komplikací spojených s výrazně omezeným obchodováním s cizinou, tedy Západem.
Ten si dosud nepřipustil, že Rusko rozumí pouze síle a že se mu nemůže vyklízet prostor. Pokud Západ přistoupí na jeho hru a bude se ho snažit pouze oslabit, a nikoliv porazit, je to opět dobrá zpráva pro Rusko a potvrzení toho, jak je Západ z pohledu Moskvy sám slabý a neschopný.
Jedině ruská porážka je cestou k nezávislosti Ukrajiny
Upřímně řečeno, není moc pochopitelné, čeho se vlastně západní společenství obává. Nad Ruskem má vojenskou i ekonomickou převahu, ruský plyn, jakkoliv levný, je úspěšně nahrazován z jiných států, byť je třeba o něco dražší. Od Ruska se odklánějí jeho bývalé satelity, nemá nad nimi zdaleka takovou kontrolu, na kterou byla Moskva zvyklá.
Jedině porážka Ruska na bojišti povede k jedinému možnému pozitivnímu výsledku pro Ukrajinu – obhájení vlastní existence, nezávislosti a znovudobytí „ukradených“ území. K tomu však potřebuje odhodlaný a akceschopný Západ, který se Ruska nebude bát a který bude pevně stát za svými hodnotami. Toho jsme se zatím bohužel nedočkali.
KAM DÁL: Válka Izraele s Hamásem se bude přímo týkat i Česka, říká generál Šedivý. Nastínil nejčernější scénář.
