Za honosným čelem průvodu se sochami následují kajícníci. Skrývají je mnišská roucha a kónické, bázeň vzbuzující špičaté kápě. Smyslem protažených kapucí ale není strašit, nýbrž symbolicky ukazovat nahoru, k božímu slitování. Jedinec, který v průvodu skutečně lituje svých provinění, zůstává v anonymitě i na veřejnosti.
Tradice, která sahá až do středověku
Španělská města lákají turisty na nevídanou podívanou. Není to však samoúčelná turistická atrakce. Tradiční oslavy Svatého týdne neboli Semana Santa vycházejí z místní rozšířené zbožnosti. Je to každoroční pocta pořádaná tamními bratrstvy. Tyto spolky mají svůj původ ve středověku, ale řada z nich vznikla v období baroka inspirovaného protireformací a také v průběhu 20. a 21. století. Členství je obvykle otevřené každému katolíkovi a rodinná tradice je důležitým prvkem pro to, aby se člověk stal členem, tedy „bratrem“ (hermano). V průběhu staletí se bratrstva samozřejmě proměňovala. Především v posledních třiceti letech prodělala značnou transformaci. Mimo jiné se otevřela ženám, které dnes tvoří 40 procent účastníků procesí. A někdy se objevují i děti.
Každé město nebo region se od sebe trošku liší
Průvody po celém Španělsku však nejsou stejné, liší se podle regionů i jednotlivých měst. Ten nejslavnější a nejokázalejší je patrně v městě Sevilla. Sledovat ho je však možno i na ostrově Mallorca. Takový průvod Čtidoma navštívilo v městečku Alcúdia na severovýchodní části ostrova. V potemnělých ulicích bylo možno sledovat pomalu se pohybující postavy kráčející za sochami Panny Marie a umučeného Krista. „Kajícníci“ v kápích s sebou nesli i kříž symbolizující ukřižování. Společným rysem je téměř obecné používání „nazarena“, tedy jakéhosi kajícího roucha. Tento oděv se skládá z tuniky, kapuce s kónickou špičkou (capirote) sloužící k zakrytí tváře nositele a někdy i pláště. Přesné barvy a tvary těchto šatů závisí na konkrétním průvodu. Roucha byla široce používána ve středověku kajícníky, kteří mohli prokázat své pokání a přitom stále maskovat svou identitu. Tito nazarenos nesou procesní svíčky nebo nahrubo opracované dřevěné kříže, mohou chodit po ulicích města bosí a na některých místech mohou mít na nohou okovy a řetězy jako symbol pokání. V některých oblastech nosí část účastníků šaty volně inspirované uniformami římské legie.
Základem průvodu jsou nosítka se sochami
Dalším společným znakem všech průvodů ve španělských městech je, že každé bratrstvo nese velkolepé „pasos“, vlastně jakási nosítka se sochami, které zobrazují různé výjevy z evangelií související s umučením Krista nebo bolestmi Panny Marie. Mnohá z těchto vyobrazení jsou umělecká díla vytvořená španělskými umělci, jako jsou Gregorio Fernandez, Juan de Mesa, Martínez Montañés nebo Mariano Benlliure. Bratrstva vlastnila a uchovávala tato pasos v některých případech po staletí. Obvykle jsou pasos doprovázena pochodovými kapelami, které předvádějí „Marchas processionales“, specifický typ skladeb věnovaných obrazům a bratrství.
Místo v průvodu je poctou, na kterou se čeká
Pozadí těchto průvodů nám přiblížil Pablo, postarší majitel zdejší restaurace. „Místo v průvodu symbolizuje význam jednotlivých členů bratrstev. Může trvat až 15 let, než se nám dostane pocty kráčet v čele procesí. Nosiči soch dlouho dopředu posilují a zvyšují svou vytrvalost. Celé hodiny přenášejí na ramenou betonové bloky, aby se pak pod sochami světců nikdo ani nezachvěl. Naše bratrstva, tedy španělsky cofradías, se připravují na tuto událost celé měsíce. Samozřejmě, že to stojí i spoustu peněz, ale za celý rok si je dokážeme opatřit charitativními akcemi.“
Síla tradice
Postavy vrhající dlouhé stíny špičatými hábity nesou nejen své osobní příběhy, ale i španělskou minulost. Je to tak trochu vizuální připomínka temné španělské minulosti. Ožívají zde duchové španělské inkvizice nebo Židů vyhnaných ze země. Vracejí se zde i přízraky krvavé občanské války. V průběhu Velikonoc se ale daří tyto staré rány skrýt za společné oslavy. V popředí je společná identita, hluboce zakořeněná v kulturním dědictví země. Španělsko je hrdým Evropanem, ale přitom si dál udržuje své tradice, kterými se snaží odlišovat od zbytku světa.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Letadlo Glenna Millera: zmizelo beze stopy