Žádný zákon v českém právním systému nestanovuje ženě povinnost své těhotenství oznámit nadřízenému. Stejně tak žena nemůže být sankcionována za to, že o svém stavu mlčí. Na druhou stranu je jenom málo budoucích maminek, na kterých těhotenství od určitého měsíce není poznat. Kdy je tedy ten správný okamžik říct šéfovi, že mizíte na mateřskou?
Může být těhotenství důvodem k propuštění?
Své o tom ví také naše čtenářka Klára. Měla krátce po promoci, toužila budovat kariéru a jako matka se ani zdaleka neviděla. Jenže osud to zařídil za ni – pozitivní těhotenský test držela v ruce ještě během zkušební doby ve své první práci. „Tehdy si mě zavolala šéfová a naznačovala mi, že si na pohovoru mysleli, že budu výkonnější. Jenže já prožívala první trimestr, bylo mi neskutečně zle a tu práci jsem prostě nezvládala. Bála jsem se, že když přiznám těhotenství, tak mě vyhodí a já skončím až do porodu bez práce a peněz. Tak jsem to tutlala,“ vzpomíná na období, které pro ni bylo velmi nepříjemné.
Ačkoliv zákon zaměstnavateli neumožňuje propustit těhotnou ženu, ve zkušební době se na to nikdo ptát nebude – tam mají zkrátka obě dvě strany, jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel, právo vzájemný vztah ukončit bez udání důvodu. Toto privilegium si i poté zaměstnanec ponechává, avšak s tím rozdílem, že musí dodržet dvouměsíční výpovědní dobu, nedohodnou-li se strany jinak.
Zákon dává těhotným možnost mlčet
„Nakonec jsem to přiznala až v sedmém měsíci, jsem odjakživa štíhlá, takže to na mě nebylo ve volných věcech vidět. A šéfová se mohla zbláznit. Prý kdybych to řekla dříve, tak někoho přijmou místo mě a letím na minutu. Jenže to mi bylo jasné, proto jsem to neřekla. Až se za tři roky vrátím, určitě mě nebude vítat s otevřenou náručí. Možná si mezitím raději snad najdu něco jiného, nebo se rovnou pokusíme o druhé dítě,“ přemýšlí Klára nahlas, která má doma už dvouměsíčního syna Aleše, na odchod z práce ale vzpomíná s hořkou pachutí.
Přesto Klářina šéfová, pokud je dostatečně informovaná, ví, že nebyla v právu. Žena totiž svůj stav může oznámit až ve chvíli, kdy chce 6–8 týdnů před plánovaným termínem porodu odejít na mateřskou dovolenou. Obvykle to samozřejmě řeší, už kvůli korektním vztahům, mnohem dříve, zákon jí tu povinnost ale nedává. V takovém případě jen nemusí mít zaměstnavatel dostatečný prostor najít si adekvátní náhradu. Pokud však zaměstnankyně svůj stav neoznámí, nemůže počítat s možnými úlevami, které jí zákon jako těhotné nabízí – vyrovnávací příspěvek při převedení na jinou práci, zákaz práce v noci nebo uplatnění překážky na straně zaměstnavatele, pokud je pro ni současná pracovní pozice riziková a zaměstnavatel jí neumožní jinou.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Znepříjemňují vám v práci život? Možná jste se stali obětí mobbingu či bossingu.
