Hamás si bez nadsázky zavařil. 7. října vtrhly jeho útočné oddíly do Izraele a spustily nevídaný masakr. Mrtvých izraelských civilistů jsou stovky a stále přibývají. Tel Aviv slíbil slovy premiéra Benjamina Netanjahua tvrdou odvetu, jejíž nedílnou součástí je likvidace hnutí Hamás jako politicko-náboženského faktoru. Izrael už bombarduje Pásmo Gazy a jeho strategické cíle, chystá se pozemní invaze, která je zatím kvůli špatnému počasí odložena.
Hamás probudil spícího obra
I když má Izrael objektivně velkou přesilu v lidské síle, čekají příslušníky Izraelských obranných sil (IDF – Israel Defense Forces) tuhé boje v hustě zastavěných místech, kde manévrovat s technikou, jako je zejména tank Merkava či těžký obrněný transportér Namer, bude oříškem a jistě výhodou pro obránce z Hamásu, kteří budou na tento způsob boje připraveni.
V takových podmínkách se pak stírají početní rozdíly mezi útočníky a obránci a izraelští vojáci musejí počítat s nečekanými přepady ze strany příslušníků Hamásu z míst, kde to izraelští vojáci nebudou čekat. Není náhodou, že tehdejší premiér Ariel Šaron zavelel v roce 2005 ke stažení Izraele z Pásma Gazy. Tento krok kritizoval Benjamin Netanjahu, který správně předpověděl, že tím se otevírají stavidla pro teroristické útoky Hamásu na židovský stát.
Izrael má samozřejmě plné právo bránit se ozbrojeným akcím Hamásu, jehož cílem je v ideálním případě zničení státu Izrael a židů jako rasy. Současně Hamás – slovy klasika – „probudil spícího obra“ a započal válku, kterou – objektivně vzato – nemůže proti Izraeli vyhrát. Musí tak spoléhat na širší koalici zúčastněných, jako je Írán, Libanon a další státy. Hamás nedisponuje zdaleka tak silnou a početnou armádou a vybavením jako Izrael.
Globální muslimská mobilizace jako riziko
Na druhé straně rozhodné vojenské kroky proti Hamásu mohou mobilizovat celosvětově muslimské obyvatelstvo, zejména to radikální, na obranu tohoto teroristického hnutí proti Izraeli. V blízkovýchodních, ale i evropských městech mohou s postupující válkou vypuknout nepokoje, potyčky a násilnosti jako vedlejší produkt nové války na Blízkém východě. Částečně se to již v některých evropských městech děje. A na to Hamás zřejmě také hraje.
Druhou věcí je samotná síla či intenzita izraelských úderů na Hamás v Pásmu Gazy. Pokud půjde o vysloveně likvidační akci, jak to deklarují izraelské politické a armádní špičky, může to být pro židovský stát nakonec kontraproduktivní. Světová veřejnost by mohla stát v takovém případě spíše na straně obyvatel Pásma Gazy a obětí – svět obletí záběry mrtvých Palestinců a jejich dětí a Izrael může být v krajním případě označen jako stát, který páchá genocidu na nevinných obyvatelích. Likvidační tažení Izraele může zradikalizovat muslimy po celém světě, což může mít neblahé následky nejen pro židovský stát.
Srazit Hamás na kolena?
Když se podíváme například na prusko-rakouskou válku z roku 1866, v níž triumfovalo Prusko v čele s kancléřem Otto von Bismarckem, nebylo Rakousko sraženo úplně na kolena, „železný kancléř“ si uvědomoval, že pokud by se tak stalo, nemuselo by se to v budoucnosti vyplatit. Problém s teroristickým hnutím Hamás a Pásmem Gazy je obdobný.
Je nepochybně žádoucí, aby bylo hnutí Hamás, které představuje na Blízkém východě trvalou hrozbu Izraeli, neutralizováno, nicméně to s sebou nese také otázky, jakou formu bude mít izraelská vojenská intervence. Podlehne Izrael svodům rozhodné a zároveň likvidační akce? To uvidíme v následujících týdnech.
KAM DÁL: Lehne Gaza popelem? Hamás chce brutalitou vyprovokovat Izrael, další vývoj rozebral odborník na extrémismus.
