Žoldnéřská skupina Wagnerovců je pro Rusko zásadní síla, ale jde o žoldnéře a Jevgenij Prigožin je obchodník a chce vydělat. Každý jeho výrok má význam, jednou pro Ukrajinu, jindy pro Kreml. A pokud zakladatel žoldnéřské skupiny Wagnerovců přiznal, že bitva u Bachmutu, kde zuří obzvlášť tuhé boje, nájemnou tlupu hrdlořezů značně vyčerpala, zvažuje, zda nevydělá jinde snadněji. I když tvrdil, jakých úspěchů dosáhli Wagnerovci právě u Bachmutu, před několika týdny šel s pravdou ven a uznal, že bojových vavřínů zas až tolik nebylo. Situace v Bachmutu není příliš přehledná. Podle informací, které se objevily ve veřejném prostoru před několika týdny, operovali Wagnerovci údajně v centru města a považují město za dobyté, to však Kyjev rezolutně odmítl.
U Bachmutu dostali Wagnerovci výprask
Wagnerovci napochodovali sebevědomě na Ukrajinu v počtu asi 50 tisíc příslušníků, nicméně podle různých zdrojů už ztratila skupina zhruba 30 tisíc bojovníků, tedy více než polovinu. Nezapomínejme na to, že Wagnerovci mají na ruské poměry relativně moderní bojové prostředky, a to včetně tanků.
Nicméně do výsledku tuhých bitev o Bachmut se promítají také Prigožinovy politické rozmíšky s Kremlem. Není asi žádným tajemstvím, že ve vztahu mezi Vladimirem Putinem a Prigožinem to už nějaký ten týden drhne. Prigožin si už stačil několikrát hlasitě postěžovat na to, že munice, zásoby a další potřebné vybavení k vedení efektivního boje dochází na bojiště pozdě, a operace tak stojí na místě. Zakladatel Wagnerovců sice před několika dny demonstrativně oznámil, že stahuje své jednotky z Bachmutu, ale vzápětí otočil, když mu byly přislíbeny dodávky munice a všech dalších potřebných zbraní. Do jaké míry lze označit Prigožinův manévr za nátlak na Kreml, je samozřejmě otázkou, ale není to ve světle překotných událostí vyloučeno.
K dobrým vztahům s nejvyšším politickým vedením Kremlu jistě nepřispěl ani fakt, že Vladimir Putin zakázal v únoru verbovat vězně Wagnerovou armádou, která tak činila a posílala v podstatě tyto deklasované živly, které navíc postrádaly řádný vojenský výcvik, do první linie, kam šly na téměř jistou smrt.
Dalším bodem svárů mezi Prigožinem a Moskvou byl výrok „Putinova šéfkuchaře“, že na Ukrajině nejsou žádní nacisté. Tím vlastně napadl kremelskou propagandu, která od začátku konfliktu na Ukrajině hlásala, že Rusko vede „speciální vojenskou operaci“ s cílem denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu.
Do Afriky za lepším?
Není vyloučeno, že Prigožin se s cílem vyhnout se dalším velkým ztrátám na Ukrajině společně se svými žoldáky, kteří jsou známí svou krutostí, „takticky“ z Ukrajiny skutečně stáhne a nasměruje znovu pozornost na Afriku, kde Wagnerovci zasáhli do mnoha tamních konfliktů v minulosti. Jmenujme například občanskou válku v Mali, Středoafrické republice nebo Jižním Súdánu. Záběr operací či intervencí Wagnerovců je vskutku široký.
Případný odchod Wagnerovců, kteří se na počátku kasali tím, jak vše půjde hladce a světu ukážou své bojové schopnosti, z Ukrajiny by ostatně dával z jejich pohledu smysl. V Africe by nebyli na očích Putinovi a mohli by zde provádět operace podle svého uvážení. Putinovi by ubyl poměrně hlasitý kritik, který si dovolil kritizovat kromě ministra obrany Sergeje Šojgua i další ruské velitele, kteří to přirozeně nenesli dobře.
U Prigožina jako solitérního hráče však není jisté stoprocentně nic. Na druhé straně Wagnerova skupina dále setrvává na Ukrajině a zůstane zde možná až do hořkého konce, kdy jí mohou hrozit totální ztráty. Pak by Prigožin, což je mu vlastní, udělal ze skupiny zcela jistě mučedníky, než by ostře zpražil nejvyšší politické a vojenské vedení Kremlu.
Zdroj: Foreign Policy
KAM DÁL: Rusové do sportu nepatří, je součástí politiky, říká Zdechovský. Pobavil ho ruský funkcionář.
