Ministr Vít Rakušan zvládl migrační krizi související s válkou na Ukrajině. To mu nikdo nemůže upřít. Mediálně je to ale velmi nevděčné, žádné velké politické body na tom nevytěžil. Platí, že když se daří, zajímá to málokoho, ale běda, kdyby ministr vnitra selhal!
Česká pošta není jediný strašák
Bolestivé škrty v České poště jsou mnohem viditelnější. Co na tom, že problémy této instituce zdědil od svých předchůdců. „K 1. červenci uzavíráme 300 poboček, které už nejsou podle platné legislativy potřeba. Pokud bychom nedělali potřebná opatření, postupem času by pobočky nebyly už žádné, protože by nebyla Česká pošta,“ říká Miroslav Štěpán, pověřený zástupce generálního ředitele České pošty.
A není to jediné, co musí Víta Rakušana trápit. Stále rezonující kauza Dozimetr, škatulata na ministerstvu školství nebo třeba klesající preference hnutí STAN. A pak jsou tu spory uvnitř pětikoalice. „Jsou samozřejmě oblasti, na kterých se shodujeme obtížněji. Ale u všech pěti členů koalice je zřejmá snaha dohody dosáhnout, a to je podstatné,“ přiznává v rozhovoru pro Čtidoma.cz Rakušan.
- 2010–2019: starosta města Kolín.
- 2012–2021: zastupitel Středočeského kraje.
- 2016–2017: statutární náměstek hejtmanky Středočeského kraje.
- od 2017: poslanec PČR.
- od 2019: předseda hnutí Starostové a nezávislí.
- Mluví plynně německy a anglicky.
- Je ženatý, má tři děti.
Kdo nejvíc škodí „vládnutí“ – co nejvíc ruší?
Úplně obecně – nejvíc nám „vládnutí“ zkomplikovala válka na Ukrajině. Nastoupili jsme s plánem reformovat chod státu – zmodernizovat ho, zkonsolidovat veřejné finance, pustit se do potřebných změn a investic – a místo toho jsme začali řešit dopady ruské invaze na Ukrajinu, které svým způsobem, v podobě vysoké inflace a vysokých cen zejména energií, řešíme dodnes. Ale pokud vaše otázka míří na vnitřní fungování, pak myslím, že nejvíc nám, především obrazu vlády, škodí různé „úniky informací“, které napáchají spoustu škody a veřejnou debatu často zavádějí do slepé uličky, jako tomu bylo v případě diskuse o odchodu do důchodu v 68 letech což – jak se posléze ukázalo – byl krok, který nikdo nenavrhoval.
Co kauza Česká pošta, kde je doopravdy problém? Vážně nebyly kroky projednány s obcemi?
Problém je ve skutečnosti v tom, že nikdo nechce, aby „jeho“ pobočka pošty skončila. Argumenty, že to nebylo s obcemi projednáno, jsou zástupné. Žádné projednání by nevedlo k tomu, že by daný starosta řekl: Jasně, chápu, tak u nás ty dvě pobočky zavřete…
Mají do toho ale obce vůbec co mluvit?
Mají. V několika případech se ukázalo, že existují relevantní důvody pro to, aby Česká pošta svůj návrh přehodnotila a zavřela jinou pobočku, než původně zvažovala. A na tuto debatu je čas a probíhá, za což jsem rád.
Zvládá pošta doručování zásilek, tedy svůj primární úkol?
V zásadě zvládá. Kdyby ho nezvládala, neměla by dodnes největší podíl v přepravě balíků. Samozřejmě, že při obrovském objemu přepravených zásilek dochází k chybám a vtipy na Českou poštu se staly takovým národním sportem, ale to je v zásadě proto, že těch zásilek přepravuje pošta takové množství. Dalším důvodem je to, že jsou zaměstnanci pošty často přetížení. I proto musí přijít proměna České pošty.
Myslíte si, že transformace pošty byla dostatečně vysvětlena veřejnosti? Chápou lidé, proč k tomuto kroku dochází?
Podle všeho nechápou. Měli jsme víc a dřív „strašit“. Málokdo si uvědomuje, že reálně hrozilo, že Česká pošta skončí v insolvenci, což by ve srovnání se zavřením 300 poboček znamenalo podstatně větší problém. Proto jsme museli zasáhnout rychle. Takže tuhle výtku chápu, ale na obsáhlejší vysvětlování prostě nebyl dostatek času. Stát přitom na transformaci České pošty přispěje v průběhu transformace tzv. „transformačním příspěvkem“, který by měl být cca 1,2 miliardy.
Když komunikaci vztáhnu na celou vládu, je to jedna z věcí, která je vám opakovaně vyčítána. Souhlasíte s tím? Už jste zmínil příklad pošty, že možná bylo lepší víc a dřív strašit...
Byl by to ideální scénář. Ale na ideální scénář nebyly ideální podmínky. A upřímně, i přes sebelepší vysvětlování by byla vždy averze k zavírání poboček, to si nenamlouvejme. Poukazování na špatnou komunikaci je často jen zástupný důvod, když s něčím nesouhlasím. A to platí obecně, nejen o poště. Pokud jde o komunikaci vlády, ty zásadní věci odkomunikuje, až budou připravené, myslím tím penzijní reformu a reformu daní, na níž se hodně aktivně podílíme.
Někteří lidé tvrdí, že vláda zkouší, co veřejnost vydrží. Například „oťukáváním“ kolem DPH, což nakonec premiér Fiala dementoval s tím, že šlo o pracovní verzi. Nemyslíte si, že podobné „úlety“ vám strašně moc škodí?
Jednoznačně škodí, jak už jsem řekl. Zbytečně se pak vede veřejná debata o něčem, co je jen fantom.
Ministra školství Balaš skončil. Má STAN dostatek kvalitních lidí, abyste podobné odchody dokázali plnohodnotně nahrazovat?
Myslím, že okamžitou nominací Mikuláše Beka jsme to prokázali. Z pochopitelných důvodů odešel jeden člověk, obratem jsme nominovali stejně kvalitního kandidáta. A konkrétně na post ministra školství bychom kvalitních nominantů měli víc, výhodou Mikuláše Beka je to, že už ve vládě funguje a že je spoluautorem naší koncepce školství pro 21. století, spolu s Petrem Gazdíkem.
Ve volebních průzkumech se STAN pohybuje jen slabě nad hranicích pěti procent. Spí se vám kvůli tomu dobře?
Tohle mi spánek neruší. Zaprvé se to liší průzkum od průzkumu, některé nám přisuzují třeba zase 8 procent. Ale především: nám průzkumy nikdy nepřály a my jsme jim nikdy nepřikládali přehnaný význam. Počítají se hlasy u voleb.
Není chybou, že jedinou výraznou tváří hnutí STAN jste vlastně jen vy?
Tak to ale není. Ten dojem možná vzniká proto, že si mě opozice tak často vybírá jako „terč“. Minimálně stejně viditelný je Jozef Síkela, který už také patří do hnutí, a nový resort nepochybně zviditelní Mikuláše Beka. A to mluvím jen o ministrech. Pak jsou tu viditelní poslanci, jako jsou Věra Kovářová, Ondřej Lochman, Barbora Urbanová, Lukáš Vlček, Michaela Šebelová nebo předseda rozpočtového výboru Josef Bernard a řada dalších, nechci se dotknout nikoho, koho nebudu jmenovat. Senátoři, jako jsou Jiří Drahoš nebo David Smoljak. A mimo parlament třeba Jan Farský, naši hejtmani a spousta dalších lidí. Netrpíme kultem osobnosti, ani nedostatkem skvělých lidí, myslím, že členská základna byla naopak vždycky velkou devizou STAN.
Jak jste spokojený se svou dosavadní prací na ministerstvu vnitra?
Člověk se nerad chválí. Ale v politice zase platí, že málokdy vás pochválí někdo jiný. Takže objektivně musím říct, že spokojený jsem s tím, jak se nám povedlo zvládnout příliv ukrajinských uprchlíků, myslím, že v roli koordinátora jsme v tomto uspěl. Velkou radost mám ze změny zákona o přístupu k informacím, kde jsme prosadili povinnost informovat i na polostátní firmy, jako je třeba ČEZ. Spokojený jsem s dosavadními kroky v modernizaci státu, jako je eDokladovka, eMatrika nebo nárůst počtu datových schránek. Daří se navyšovat platy i počty policistů, i když tady narážíme na možnosti státního rozpočtu. Co se zatím nepodařilo, to je prosazení modernějších volebních zákonů včetně korespondenční volby. Tam nás čeká ještě velká bitva. Ale podle mě má nepochybně smysl.
KAM DÁL: Politici chtějí, aby se všichni měli stejně špatně. Z řady vybočí jen velcí kluci, kteří daní jinde.
