Proruský aktivista Ladislav Vrábel v podstatě skončil, jeho místo zaujal Jindřich Rajchl. Předseda hnutí PRO může nabourat populistický monopol Babiše a Okamury a sebrat jim část jejich voličů. Spíš těch méně inteligentních. Pokud ovšem bude chtít. „Možná mu vůbec nejde o to, vytvořit smysluplnou politickou sílu. Může čekat, že mu někdo něco nabídne, aby přestal. Podle mě je totiž velký pragmatik, jde mu hlavně o vlastní byznys,“ vysvětluje Jan Charvát.
Lidé, kteří ho následují a slepě mu věří, jsou pro Rajchla zřejmě jen figurky, které využije ke svému zisku. „Dokáže uvažovat o věcech, které by jiné lidi ani nenapadly. Vrábel může být více autentický, lidé mu mohou důvěřovat, protože je doslova a do písmene jedním z nich. Kvality Rajchla jsou v něčem jiném,“ uvažuje politolog.
Je náhoda, že bojovník za chudé pan Rajchl je relativně bohatý, dobře situovaný muž?
Určitě ne. To je smutná stránka věci. Málokdy jsou to důchodci, kteří strhnou davy. Naopak tuhle „práci“ udělá někdo, kdo ví, jak a co říkat, má vzdělání, přístup do vyšších kruhů. Což většinou nemáte, když jste součástí chudé masy, kterou se dlouhodobě manipuluje. Lidé jako Rajchl si to uvědomují a chudých lidí využívají.
Je Jindřich Rajchl nebezpečný?
Ano. Není to typ Vrábela. Jde o člověka, který má bohaté zkušenosti s nevydařenou stránkou byznysu. Dělal do fotbalu, do hazardních her. Nepovedlo se. Má vlastní restaurace, což je zřejmě důvod, proč začal startovat. Začali jsme o něm slýchat v době covidu, kdy bylo jeho podnikání zasaženo. Vše bere pragmaticky, z jeho strany jde o obživu. V kombinaci s tím, že nejde o hloupého člověka, je to opravdu nebezpečné.
Může konkurovat Babišovi s Okamurou?
Jednoznačně. Věci se dost mění. Babiš během voleb klesl hodně hluboko, mluvil s lidmi z dezinformační scény, s Okamurou se sráží v bitvě o voliče. Tak proč do tohoto zakaleného rybníčku nevstoupit a neurvat si hlasy pro sebe. Ale z pohledu pana Rajchla možná vůbec nejde o to, aby vytvořil smysluplné hnutí. Může jen doufat, že mu někdo dá něco za to, že s aktivitami přestane. Nebo naopak dostane zaplaceno, aby přivedl voliče jinam. Uvidíme. Jak jsem říkal, vidím ho jako velkého pragmatika s vlastními zájmy.
Byl by Tomio Okamura schopný Rajchlovi nabídnout místo ve vedení SPD výměnou za vliv a nové voliče?
Samozřejmě i tato varianta je ve hře. Osobně si ale myslím, že takto se to nestane. Na druhou stranu pro Okamuru ale musí být velkým strašákem reálná hrozba nového hnutí. Protože SPD nemůže navěky jen slibovat a reálně nic nedělat.
Jak to myslíte?
Na české politické scéně je stále místo pro nový subjekt. Je řada lidí, kteří jsou nespokojeni s Babišem i Okamurou a SPD volili jen proto, že jim z jejich pohledu nic jiného nezbývalo. Ale hnutí nevěří. To je problém těchto stran. Můžete vykřikovat, že svrhnete vládu a uděláte to či ono. Ale když jste druhé, třetí období ve sněmovně a nic se neděje, začne to někomu vadit.
Tedy dělat populistickou politiku je stejně těžká „disciplína“, jako mít klasickou stranu?
Přesně tak. Není to tak, že když chcete dělat populistickou politiku, tak si cosi založíte a ono to bude fungovat. Jasně, krátkodobě není složité vybudovat hnutí typu SPD. Ale udržet ho dlouhodobě, to chce politickou zkušenost. Tu sice Okamura alespoň částečně má. Ale stejně, jako se může propadnout klasická strana, když nezvládá slíbené věci, může stejný osud potkat populisty.
Podporovatelé pana Rajchla píší na sociálních sítích dost ošklivé věci. Chtějí vzít na vládu hole a kameny, vyhrožují pověšením vládních činitelů apod. Je možné, že tato radikalizace přejde i do reálu?
Radikalizace lidí není obecně složitá. My si to nepřipouštíme a máme pocit, že to není možné a lidé přeci musí přemýšlet hlavou. Ale není to tak. Takže technicky vzato není těžké spoustu z nás vyprovokovat. Na druhé straně je otázka, jestli se to panu Rajchlovi povede. Jedna věc je, co kdo napíše na sociálních sítích, a druhá, co udělá v reálu. Všichni víme, že na internetu má každý dvojnásobná ramena. Mě by spíš překvapilo, pokud by došlo na něco vážného.
KAM DÁL: Rok od ukrajinské katastrofy: Jak Putin s Lavrovem vodili Západ za nos.
