Pane Červíčku, byl jste členem ústředního krizového štábu, která řešila celostátní kroky při pandemii koronaviru. Jak podle Vás republika tuto krizi zvládla?
Osobně se domnívám, že to celá republika i obce zvládly dobře. Myslím, že to správné a systémové řízení nastalo v okamžiku, kdy byl ústřední krizový štáb zřízen, tedy 16. března. Tehdy všichni ti, kteří tuto práci dělali na úrovních krajů, měst a podobně dostali mantinely a celá akce se rozjela. Sám mám s krizovým řízením zkušenosti ze své předchozí pozice policejního prezidenta. Je třeba nastavit principy, oblasti a úkoly, kterým se věnujete, organizujete řízení výjimečných situací. To do doby ustavení ústředního krizového štábu chybělo nám všem i na krajích a samozřejmě obcím. Následně šlo nejen o nákupy ochranných pomůcek a celkové zlepšení stavu zásobování, ale také jsme se systémově věnovali i dalším oblastem, které byly dotčeny koronavirovou krizí.
Většina lidí má asi o práci ústředního krizového štábu zkreslenou představu. Jak fungoval?
Zvládnutí takovýchto mimořádných situací není o předávání krabic. To je o tom, že všechny věci a problémy, které v samosprávách jsou, pojmenujete, definujete a přicházíte s řešením nebo řešení zajišťujete. Myslím si, že v mnoha ohledech to sklouzlo k předhánění se, kdo kde osobně předal jakou krabici. O tom to ale není, takhle se nezvládá krizová situace. Platí ale to, co jsem řekl na začátku, - myslím si, že to všichni zvládli. Všem patří velký dík.
Jaká je nyní obecně bezpečnostní situace v našem státě?
Máme štěstí, že žijeme v bezpečné době a ve střední Evropě, která teď není z pohledu bezpečnosti problémová. Nic na tom nemění to, že občas řešíme migrační vlnu, koronavir i jiné věci, jako třeba mimořádné povodně. Pokles kriminality a úspěšnost bezpečnostních sborů, které se jí věnují znamená, že žijeme v relativně bezpečné době a v bezpečném prostředí. Nemusí to tak být ale na věky.
Měli bychom se tedy připravovat na další nebo větší problémy?
Každý rozumný stát a lidé, kteří za to odpovídají právě v době, kdy je bezpečno, kdy nejsou zásadní problémy, připravují pravidla fungování státu v době krize. Jde o činnost policie, integrovaného záchranného systému, zpravodajských služeb, armády. Je potřeba se připravit na podmínky, které se mohou měnit, na jinou bezpečnostní situaci, na věci, které mohou ovlivnit bezpečnost nejen v České republice a Evropě. To je obrovské téma.
A to se nyní neděje?
Z vlastní zkušenosti vím, že se tomu stát dostatečně nevěnuje, všechno není jen o penězích, počtech policistů a podobně, ale je to o strategiích a koncepcích, které se musí nejen plánovat, ale také dodržovat. Je nezbytné zajistit postupný rozvoj bezpečnostních sborů i armády a musíme se připravovat na možná rizika, která by bezpečnost mohla ovlivňovat. To se ale z mého pohledu neděje v mnoha oblastech tak, jak bych si moc přál. Mohli bychom se dočkat toho, že se situace změní a my to potom budeme velmi složitě dávat dohromady. Ale na druhou stranu jsem poznal mnoho policistů a policistek, mnoho dalších lidí z bezpečnostního prostředí, kteří svoji práci dělají, jak nejlépe dovedou a já nemám strach z toho, že by to stát nakonec nezvládl. Poukazuji ale na to, že v této době, v době klidu, je nutné se systémově, organizačně i finančně a samozřejmě personálně na možná rizika a jejich prevenci i řešení připravovat.
Nyní tedy není stát připraven?
Jednou z největších povinností státu je zajištění bezpečnosti svých občanů a k tomu to musí směřovat. A ne, že se to bude řešit až v momentě, kdy přijde problém. Na koronavirus jsme příliš připraveni nebyli. Otázkou ale je, jestli jsme nyní připraveni na případné opakování. Jsou to věci, které stát podceňuje.
Jsme dobří proto, že se tady nic zádaního neděje
Je dobře, že je tady bezpečno, že je stát funkční, je dobře zvládat mimořádné situace a “plácat se po ramenou”, jak jsme dobří. Jenomže my jsme dobří proto, že se tady nic zásadního neděje. Až se tady něco skutečně dít bude, pak se teprve ukáže, jak jsme připraveni. Myslím si, že je tady velký prostor pro práci všech odpovědných lidí od premiéra, ministra vnitra, armády, náčelníky generálních štábů. Pro všechny je prostor, aby se teď koncepčně připravovali na to, co nás čeká. A co nás čeká, lze předpokládat.
Co nás tedy podle Vašeho názoru čeká?
Lze očekávat další problémy, spojené s migrací, nárůsty nepokojů, problémy typu náznaků terorismu. Na vzestupu je kyberkriminalita, která může ovlivnit celkové fungování státu, přičemž nejde jen o jednotlivé počítače, ale celé informační systémy, na nichž je založeno jeho fungování. A to jsem uvedl jen malý výčet toho, co se dá očekávat. To všichni odborníci z bezpečnostní praxe vědí, věnují se tomu každodenně a musí se připravit na nové problémy a jejich formy, které v této oblasti přijdou.
Odborníci to tedy vědí, ale jak reaguje stát?
Je nutné, aby i lidé věřili bezpečnostním a zpravodajským službám. Obrovský problém je, pokud klíčoví lidé v politice, nesoucí odpovědnost za fungování státu, začnou zpochybňovat funkčnost bezpečnostních sborů. Jiné pohledy na stejné věci se mají řešit uvnitř tohoto prostředí, a ne tím oslabovat bezpečnost státu.
Jsem člověk, který věří České republice, který sloužil českému státu a jsem poslední, který by chtěl z důvodu odlišných názorů některé věci veřejně zpochybňovat, aniž bych je před tím odborně neprodiskutoval. Pokud se ale politici začnou tímto způsobem dopouštět faulů, říkají tím nejen dovnitř, ale i navenek státu, že to tady není funkční, že to neumíme. To je demotivující, je to špatně, a vyvolává to nejistotu. Od lidí, kteří v bezpečnostních sborech pracují, vyžadujeme loajalitu, ale i maximální uplatnění toho, co dokáží, ve prospěch státu. Nesmí však pociťovat nedůvěru, nebo obavy projevit svůj názor, aby se nestali vyvrheli. Tomu také neprospívají komentáře vedoucích představitelů státu o nekompetentnosti a lidé, kteří se bezpečností státu profesně odpovědně zabývají, si to nezaslouží.
KAM DÁL: Ředitel CzechTourism Herget: Turismus je naše ropa, 90 tisíc lidí přijde o práci.
