/POLITICKÁ SATIRA/ Zatím se o tom šušká v poslaneckých lavicích a ve sněmovním bufetu. Paní, co každý den servíruje do výlohy chlebíčky, se ptá kolegyně u kasy: “Už jsi to slyšela?” Jenže pokladní je ve své nevolitelné funkci už tak dlouho, že ji nic nerozhodí. “Já tady toho slyšela, panenko…”
I tak se jedná o velmi šokující a těžko uvěřitelnou zprávu. Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček si založil vlastní republiku. Hlavní problém však je, že se jmenuje úplně stejně jako ta, kde se narodil, jen s malým, nepatrným rozdílem.
Vítání v Doněcku
Uběhlo pár dní a klepy se proměnily v realitu. Ty záběry jsou celkem výmluvné. Uniformovaní muži stojí u silnice a laciný koberec po babičce naznačuje, že probíhá výjimečná chvíle. Doněčtí separatisté totiž vítají delegaci České rapubliky. Přijíždí černý luxusní automobil a jeden z vojáčků jde vzácné návštěvě otevřít dveře.
Vychází Zdeněk Ondráček a svojí přítomností na zakázaném místě přivede českou diplomacii do velmi prekérní situace. K tomu všemu hraje české hymna a vlaje naše národní vlajka. Přestože se zdá, že Zdeněk Ondráček právě rozehrál podvratnou hru vůči České republice, vše je úplně jinak.
Pozemky u řeky Bobr
Abychom situaci popsali komplexně, musíme jít na začátek do hluboké historie. Otec Zdeňka Ondráčka byl velmi aktivní za minulého režimu a syn se vší hrdostí přijal socialistické žezlo. Na začátku roku 1989 pomlátil pár nevinných mladých demonstrantů během Palachova týdne, ale pád režimu byl postupně nevyhnutelný.
Zde si rodina Ondráčků začala budovat svoje zadní vrátka. Projekt s krycím názvem Bobr byl od počátku vymyšlen na několik let a až dnes se naplnil. Nemilou obětí této hry se stalo rodné město Zdeňka Ondráčka v okrese Trutnov – Žacléř. Tam, kde protéká řeka Bobr, se totiž po pádu režimu rozhodla celá rodina postupně nakupovat pozemky, aby jim v roce 2019 patřilo celé město včetně krásného zámku.
Tím se naplnil nejsložitější krok k tomu založit novou republiku. Jak ji jen pojmenovat a kde pro ni získat podporu. Ondráček se inspiroval u T. G. Masaryka, a tak zjistil, že nová republika vždy stojí na podpoře ze zahraničí. Dobrovolník se našel v Doněcku.
Česká rapublika
O tom, že přehnaná kreativita je škodlivá, se přesvědčila celá Ondráčkova rodina. Jen ve chvíli, kdy během sametové revoluce vymýšleli, jak vyhladovět Pražáky, sypal taťka jeden zvrácenější nápad za druhým.
Syn se otázkou názvu, hymny a vlajky moc nezabýval, takže prostě pozměnil jen několik skoro neviditelných detailů. Kde domov můj má o jeden takt navíc, modrá na vlajce je tmavšího odstínu a název státu si vypůjčil s hip-hopového dokumentu Česká rapublika.
Veškerá hysterie a lynčování Zdeňka Ondráčka je tak zcela zbytečné, protože v Doněcku nešlo o delegaci České republiky, ale České rapubliky. Když tedy poslanec tvrdil, že cesta byla provedena čistě z osobních důvodů, nelhal. “Jeho stát, jeho problém.” Nechal se slyšet jeden z ústavních soudců.
Celá kauza je tak zcela nepatřičná. Nejhůře však dopadli sami obyvatelé Žacléře, kteří se musí do konce května hlásit na obecním úřadě, aby jim vyměnili pasy a občanské průkazy.
