Sázkové kanceláře už svoje kurzy vypsaly, ale lze předpokládat, že se v následujících letech budou ještě výrazně měnit. Zde si zatím vedou velmi dobře tři neúspěšní kandidáti z minulé volby tedy – Pavel Fischer, Marek Hilšer a Jiří Drahoš.
K těmto třem “mušketýrům” lze přiřadit také Václava Klause ml., kterému sázkové kanceláře také velmi věří. Zásadní otázka bude, kdo se vůbec odhodlá vstoupit do veřejného souboje. Jisté je, že Miloš Zeman to nebude.
Klausneriáda
Při nedávném vystoupení Václava Klause jistě mnohým odpůrcům doby minulé zatrnulo. Bývalý prezident totiž nevyloučil svoji kandidaturu do prezidentského úřadu v roce 2023. Muž, co každoročně stoupá na vrchol Sněžky, by tak ani ve svých 82 letech neměl dost. Pravděpodobně tak může nastat souboj generací.
Velmi nahlas se hovoří o jeho synovi Václavu Klausovi ml. Politik, který svoji popularitu staví na extrémních a populistických názorech a díky ní se proměňuje v hrdého obránce státních zájmů, má jistě velkou fanouškovskou základnu, která ho bezpochyby může katapultovat mezi favority. Byli bychom tak svědky zajímavé rodinné telenovely v přímém přenosu.
Reparát
Velmi vážně lze počítat s třemi muži, kteří neúspěšně, byť s překvapivým výsledkem, zkoušeli štěstí v minulé volbě. Pavel Fischer, Marek Hilšer a Jiří Drahoš jsou dnes úspěšně zvolení senátoři. Kdo svoji kandidaturu s předstihem oznámil, je právě Pavel Fischer a je otázka, jestli ho oba pánové budou následovat.
Mladý Marek Hilšer jistě má koho oslovit a bývalý ředitel Akademie věd Jiří Drahoš vedl souboj s prezidentem Zemanem, alespoň na čísla, velmi vyrovnaně. Na jejich rozhodnutí si budeme muset počkat, ale rozhodně s nimi můžeme počítat.
Nové tváře
Během voleb se vždy objeví osobnosti, které by ani na začátku nenaznačovaly, že mohou nějak promluvit do vývoje voleb. V roce 2023 se určitě můžeme těšit na další nováčky, kteří mají silný potenciál promluvit do budoucí volby prezidenta.
Jedna z takových osobností může klidně být generál a bývalý předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel. Ten už se v posledních měsících často vyjadřoval k politickým tématům v naší zemi a v zahraničí, takže by nebylo překvapením, že si tím připravuje půdu pro kandidaturu v roce 2023.
Spíše překvapením by bylo, kdyby se o slovo přihlásil ve světě vážený a v České republice mnohými kritizovaný katolický kněz Tomáš Halík. Jediný Čech, co obdržel Templetonovu cenu, svým duchovním, humanistickým a filosofickým rozměrem představuje autoritu, která by mohla do české politiky navrátit to, co uměli Masaryk či Václav Havel. Těžko říct, jak by mohl uspět v ateistickém Česku…
Český bizár
Přímá volba prezidenta nese úskalí v tom, že se na startovací čáře mohou objevit opravdu absurdní postavy. Spíše než realitou je humorem představa Jaromíra Jágra s týmem odborníků, jak kráčí na Hrad. Úsměv by však každého přešel v případě kladného úspěchu. Něco, co se zdá být vtipem, může v České republice skončit klidně nebývalým úspěchem.
Politické hnutí List Jaromíra Soukupa je v podstatě jen prvním krůčkem k vysněnému triumfu - prezidentské volbě. Napoleonský syndrom se evidentně může projevit i u člověka, který co do výšky nemá zas takový problém. Zda jsou problémy jinde, lze pouze spekulovat, ale můžeme si být jistí, že jméno Jaromíra Soukupa v roce 2023 jistě na billboardech potkáme.
Určitě velkým překvapením by bylo, kdyby si předseda SPD nechal podobnou příležitost uniknout. Tomio Okamura se už v první volbě neúspěšně pokusil prokousat do ringu, ale až v roce 2023 přijde ta pravá chvíle. Znovu si tak uzme několik minut vysílacího času, aby strašil občany nebezpečím, které neexistuje. Díky, Tomi!
My chceme ženu!
Minulá volba prezidenta byla čistě mužskou záležitostí. Prezidentská funkce je přitom jako zrozená pro ženu. Do mužské společnosti tak v roce 2023 musí vejít i silná ženská osobnost, která následně zamíchá karty natolik, že se klidně může proměnit v nenápadného žolíka.
Neprávem tak v médiálním prostoru neslyšíme jména ombudsmanky Anny Šabatové, senátorky Elišky Wágnerové, předsedkyně Akademie věd ČR Evy Zažímalové, předsedkyně Statního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové a soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové.
Každá z těchto žen by měla v budoucnu uvažovat o vstupu do vysoké české politiky, protože je nutné viditelnou elitu národa zaplnit novými tvářemi. Jejich hodnoty by jistě v těžké zkoušce prezidentské volby bez problému obstály.
