Pane europoslanče, jste již dlouhých devět let poslancem Evropského parlamentu, Brusel a Štrasburk se tak pomalu stává vaším druhým domovem. Mohl byste nám na úvod přiblížit, jak vzpomínáte na své začátky v Evropě?
Tak začnu trochu obecněji. První rok potřebujete především na to, abyste se naučil, jak se v tak komplikovaném multinacionálním prostředí pohybovat, našel si kontakty, vytvořil si prostor, vybudoval si efektivní tým a společně s ním se naučil, jak se to na téhle úrovni vlastně "hraje". Poté začíná práce, přichází i první úspěchy, které člověka mnohdy "nakopnou" - u mě to byla např. písemná deklarace o boji proti rakovině tlustého střeva, jež byla přijatá Evropským parlamentem v roce 2010. A ten kolotoč se vlastně od prvního dne nezastavil, dá se říci, dodnes. Když jste zmínil ten "druhý domov", musím zmínit, že celých devět let se mi daří vždy na víkend jezdit domů k rodině, takže o nějakém druhém domově se nedá snad ani příliš mluvit. I když mám v Bruselu pronajatý byt, doma je člověk přeci jen v České republice.
Jistě start tedy nebyl vůbec jednoduchý. Dokážete si například vzpomenout, jaké „nejkrušnější“ okamžiky jste vy osobně na půdě Evropského parlamentu zažil?
Určitě si člověk vzpomene - třeba když jsem byl zpravodajem nařízení o vyhořelém palivu a radioaktivním odpadu. To byla čistě technická zpráva, Česká republika tam měla nějaké zájmy, které bylo potřeba řešit. Bylo to velmi klidné, a pak náhle přišla havárie Fukušimy a z nenápadné technické zprávy se stalo přes noc mediálně a politicky velmi probírané téma. No, a bylo po klidu... dohodnuté věci přestaly ze dne na den platit, kolegové z řady zemí začali doslova šílet. "Veselo" bylo také před volbami do EP v roce 2014. To natočil pan Jan Látal s mediální skupinou Družina fiktivní reportáž o tom, že kvůli europoslancům Česko přišlo o možnost vyměnit parlamentní křesla za kus moře někde v Chorvatsku. Tisíce lidí tomuto nesmyslu uvěřily, chodily mi stovky nenávistných mailů a dodnes to vlastně v mediálním prostoru doslova straší.
Když se zastavíme na chvilku u vás, byl jste odjakživa, jak se říká, „proevropský“? V čem je podle Vás pro Česko největší přínos členství v Evropské unii a co se v Česku po právu vůči EU kritizuje?
Proevropský jsem odjakživa byl, stále jsem a jednoznačně budu. Existence Evropské unie nám dala k dispozici celý kontinent. Můžete dneska pracovat a žít kdekoli na území EU. To je obrovská svoboda. Lidé mají někdy sklon si myslet, že je to samo sebou, ale Česko jako takové zažilo díky členství v EU neuvěřitelný hospodářský rozmach a pokrok. Především díky existenci Evropské unie spolu v Evropě sedí všechny země u jednoho stolu, namísto toho, aby se defacto "praly". Jsme malý národ, malá ekonomika. Unie nám dává nejen mnohem více síly vůči vnějšímu světu, ale i mnohem rovnoprávnější postavení vůči velkým evropským zemím a národům. Zkrátka máme daleko větší šanci, než kdybychom v tomto klubu nebyli. Kritika Evropské unie je stejný nesmysl jako kritizovat svoje město nebo svou zemi.
Jako biolog se dlouhodobě nejen na půdě Evropského parlamentu zasazuje o bezpečnost potravin a opatrnost vzhledem ke geneticky modifikovaným organismům (GMO). V čem je podle vás v tomto směru největší aktuální nebezpečí pro lidstvo a kam se GMO bude upínat nadále?
Vědeckotechnický pokrok představuje vždycky obrovské příležitosti a rizika. To platí i pro biologii. Její století podle mého názoru totiž právě nastalo. Genetické modifikace, editace genomu, to je jen začátek. Rizik je v této oblasti samozřejmě spousta. Jasně, že prosazuji bezpečnost potravin a celkovou opatrnost, ale pokrok se jednoduše zastavit nedá a já bych to po pravdě ani nechtěl. Naopak, velmi mne mrzí, že pořád ještě občas v politice hraje roli náboženské tmářství a že jsou blokovány některé technologie, které by mohly lidstvu pomáhat. Dobrým příkladem jsou kmenové buňky, klonování, náhradní matky nebo editace genomu. Už se sice za to neupaluje, ale to tmářství je tu zkrátka pořád.
V minulosti jste se postavil mj. i proti takzvanému „semínkovému zákonu“, který, v případě schválení, mohl zakázat našim zahrádkářům a osivářům vyměňovat si sazenice a semínka mezi sebou a výrazně by „šel na ruku“ zejména velkým nadnárodním koncernům, produkující rostlinná semena. Můžete nám ještě tento návrh nařízení přiblížit a jak se vám povedlo přesvědčit vaše kolegy o „shození tohoto návrhu ze stolu“?
Ten návrh byl pokus nahradit spoustu sektorových předpisů jedním zákonem. Členské státy si za to mohly samy, protože to chtěly. Komise nikdy nemůže připravit návrh zákona jen tak, když jí to napadne. Ten zákon byl velmi špatný a skutečně hrozilo vážné poškození osivářů a semenářů a produkce lesnického školkařského materiálu. Musím říci, že Česko je v tomto světová špička a dost by se nás to dotklo. Ten úspěch byl v tomto případě spíš o odvaze než o přesvědčování. Nikdo si nechtěl dovolit jít tvrdě proti komisi a snažit se to prostě celé shodit. Takže, když jsem to navrhl, bylo to trochu jako blesk z čistého nebe a pak už si v podstatě nikdo netroufl ten návrh nepodpořit. No a v zemědělském výboru jsme to takto s kolegyní Kadenbach z Rakouska udělali naprosto stejně a bylo vymalováno.
Zastavme se nyní doma v Česku. Proč jsme my – Češi – podle Vás daleko více euroskeptičtí než například Slováci či Poláci? Dle posledních průzkumů by dokonce i stále více mladých lidí uvažovalo EU opustit. Kde je podle vás „zakopaný pes“?
No, řekl bych, že na tom se velmi podepsala média. Jednu dobu bylo jednoduše dosti populární nadávat na Evropskou unii a obviňovat ji z čehokoli. Pro lokální politiky to bylo také pěkné téma, je vždycky o dost snazší na někoho nadávat. Obecně bych řekl, že je to totéž jako kdysi v Anglii. Tam si s tím Toryové taky hráli tak dlouho, až do té žumpy spadli a už z ní nenašli cestu ven. Svou zemi tak dovedli do totálního průšvihu s brexitem.
U nás si také jistou dobu hrála ODSka s takovým divným neonacionalismem tak dlouho, až přesvědčila velkou část veřejnosti, že zkrátka EU je špatná. Teď si samozřejmě hrají na konstruktivní kritiky a o opuštění EU nechtějí ani slyšet, což je samozřejmě správné, ale do tohoto svrabu nás dostali oni a média, která tu jejich hru hrála. A to roztočilo spirálu populismu, kde se každý předháněl a dosud předhání v plivání na Evropskou unii, protože se bojí říkat věci takové, jaké jsou.
Zmínil jste velký vliv tuzemských médií na mínění o EU. Měli by si tak Češi podle Vás hledat více informací i např. na zahraničních serverech, aby si dokázali budovat jistý obraz k jednotlivým záležitostem i „z druhé stránky“?
Určitě, odpovím jedním příkladem. Před nedávnem jsem měl u sebe pár stážistů, kteří měli po měsíci pobytu v tomto prostředí diametrálně odlišné názory. Někde jsem zachytil hlášku nějakého blázna z české politiky, který snad otevřeně a veřejně řekl, že program Erasmus je špatný, protože na něm mladí získávají nezdravé názory na EU. Upřímně, udělalo se mi z toho totálně zle. To kdysi hlásali komunisti, jak západní imerialismus ničí morálku mladých. Je potřeba, aby všichni jezdili ven, jak to nejvíc půjde. A té euroskepsi mladých moc nevěřím. Nadávat je jedna věc, a nechat si od nějakých bláznů zase zavřít hranice, je věc druhá. To snad už nikdy nedopustíme!
Dovedete si vy osobně představit Česko mimo Evropskou unii? O co všechno by mohlo Česko případným vystoupením z EU přijít?
Ne, nedovedu. To by byla prostě naprostá katastrofa. Naše ekonomika je extrémně proexportní a propojená s evropskou ekonomikou tak, že odtržení by znamenalo spláchnout naše hospodářství do záchodu. A představa, že se místo Evropy zase napojíme na Rusko, je v současné realitě absolutní hloupost. A jako Češi bychom přišli i o velkou část svobody. Konec srandy a zpátky do králíkárny, hranice, kontroly, žádné možnosti žít a pracovat kdekoli na kontinentě. Vždyť se stačí podívat, v jakém průšvihu se ocitlo Spojené království, a to je proti nám obrovská země, která má obrovskou ekonomiku. Utíkají odtamtud investoři, finanční instituce, průmysl, spotřební koš se od referenda zdražil o 15 %. Hroutí se jim financování vědy a výzkumu, nemají absolutně představu, jak zajistit účast na společném trhu, když nebudou mít přístup ke všem benefitům evropských agentur, jsou tu otázky ohledně léčiv, bezpečnosti potravin atd. Zkrátka, byl by to pro nás jednoznačně obrovský průšvih.
Myslíte si, že by se vůbec mělo v Česku hovořit o referendu o vystoupení z EU, jako si to přeje například předseda SPD Tomio Okamura? Jak by podle vás toto referendum dopadlo?
Já nevěřím tomu, že kdyby došlo na lámání chleba, tak by Češi hlasovali pro vystoupení z EU. A pokud jde o referendum, jestli jednoho dne bude v Česku zvolen tak euroskeptický parlament a vláda, že budou chtít, aby země vystoupila z EU, tak ať o tom rozhodnou a vypíše se referendum, jak káže ústavní postup. Ale dělat dnes referendum kvůli tomu, že se tady pobláznilo pár politiků, místo toho, aby se řešily skutečné problémy, tak to je zkrátka špatně. Myslím, že je to pouze štvavá kampaň proti Unii, aniž by byla nabízena reálná alternativa.
Zastavme se nyní v krátkosti u vzdělávání a informovanosti mladých lidí. Účastníte se i vy osobně v Česku nejrůznějších seminářů, například na školách, a přibližujete studentům jednotlivá dění v EU?
Ano, snažím se o to kdykoliv, kdy mám čas. A vždycky mě to utvrzuje v tom, že tady někdo napáchal hrozně moc škody lhaním a malováním různých čertů po zdech. Většina studentů je ale chytrých, chápavých a vnímavých. Mrzí mne jen to, že například sto setkání se studenty, která jsou prakticky vždy velmi povedená, pak dokáže zmařit jeden hoax, kterého se chytnou média. A můžete vysvětlovat, seminářovat a přibližovat jak chcete, když je to zkrátka v televizi, je vymalováno. Kromě toho mne dneska opravdu zaráží, jak hrozně jsou někteří lidi schopni ve veřejném prostoru lhát. S tím se bojuje velmi těžko, stejně jako s embargem některých redakcí. To třeba takto sedíte s kolegou, se kterým děláte na nějaké konkrétní věci, a rázem mu volají z jedné nejmenované internetové televize, on jim navrhne k rozhovoru vás, protože jste na dané téma větší expert, a redakce řekne nenene, toho my k nám nechceme. Tak to se pak chvíli u toho stolu společně smějete, chvíli brečíte, ale pak si uvědomíte, že je to defacto k uzoufání.
Podívejme se na závěr do budoucna. V Evropském parlamentu jste již devátým rokem, plánujete kandidovat do EP i v dalším volebním období?
Jsem na to připraven a jsem moc vděčný všem, kdo mě podporují. Jak jezdím po republice, tak cítím docela často ocenění té práce v minulých devíti letech. Dokonce nejenom od spolustraníků. Tak snad tím mediálním embargem aspoň něco proniklo, něco se lidé dozvěděli, jak to ve skutečnosti funguje. Je to zkrátka někdy pěkný boj, zvláště, když má člověk v některých médií, jak se říká, "zaracha".
