/KOMENTÁŘ/ Nespokojenost, strach a nejistota. To jsou pocity, které měla část obyvatel České republiky po parlamentních volbách. Slyšet byli tradičně nejvíce ti nespokojení. Sociální sítě byly doslova zaplaveny negativními komentáři. Lidé chtěli hromadně emigrovat, kritizovali všechny kolem sebe a nechápali, jak mohl volby ovládnout tresně stíhaný Andrej Babiš a jeho koblížkové hnutí ANO.
Bohužel se ale není čemu divit. Český národ se vždy tak trochu nechal opíjet rohlíkem nebo nechával utahat na vařené nudli. Zajímavé ale je, že nynější politický směr je poměrně široký. Do sněmovny se dostalo hned devět politických stran. Včetně nováčků Pirátů, SPD a také STANu.
Poslanecké volby vyhrál strach, co vyhraje prezidentské?
Již v lednu si budou Češi opět moci vyzkoušet, jaké to je hodit obálku do volební urny. Tentokrát půjde o prezidentské volby. Faktem je, že v parlamentní demokracii nemá tato funkce takovou hodnotu, co se týká pravomocí. Na druhou stranu úplně bezvýznamné také nejsou, a hlavně jde o pomyslnou tvář země, reprezentanta, podle kterého leckdo daný stát hodnotí.
Současný prezident Miloš Zeman je snad nejhorším reprezentantem České republiky, kterého jsme kdy měli. Ano, Klausova amnestie a notorické "kradení per" také vrhalo hodně temný stín. Bohužel Zeman je v očích světa nejspíš ještě horší. Mnozí namítají, že ukazuje náš národ takový, jaký je. Možná je to pravda. Otázkou ale je, zda je pak opravdu nutné, aby nás jinde měli za vulgární burany, co trpí na "virózy"? Nebo už to tak je prostě zafixované a ani prezident to nemůže změnit?
Zlo, menší zlo, ale opravdu dobro?
Prezidentských kandidatů je letos devět. Samozřejmě je ale třeba oddělit ty, kteří mají reálnou šanci na úspěch, a ty, kteří jsou tam spíše jen "do počtu". Horkým favoritem je opět Miloš Zeman. Na všechny strany hlásil, že nepovede žádnou kampaň. Ale pak se "nečekaně" ve schránkách domácností začaly objevovat jeho letáky, kouká na vás z billboardů, podniká cesty po krajích Česka apod.
Faktem je, že pan Zeman má u nás stále obrovsky početnou škálu fanoušků. Nemá smysl řešit, zda jsou více či méně chytří než ti, kteří ho nevolí, jestli jsou staří nebo mladí, takoví nebo makoví. Je to zkrátka skutečnost a Zeman si je jistě něčím získal. My ostatní se je jen můžeme snažit přesvědčovat, že tento bezesporu velmi inteligentní muž opravdu není onou postavou, kterou bychom na Hradě chtěli a měli mít. Každý by si však měl položit otázku, zda by nebyla lepší změna. Mít prezidentem někoho, kdo to zvládne fyzycky, psychicky a nepotřebuje si "honit" ego.
To je samozřejmě složitá otázka, protože kdo ví, jestli případný nástupce Miloše Zemana bude opravdu lepší? Kandidaturu nakonec odvolal Tomio Okamura. Člověk, který se před dvěmi lety nechal fotit v mešitě a nyní je hlavním kritikem uprchlíků v naší zemi. Kam vítr, tam plášť. Mít takového prezidenta? Asi ne.
Drahoš a Horáček
Hlavním soupeřem současné hlavy státu je, alespoň podle sázkových kanceláří, profesor Jiří Drahoš. Také jistě velmi inteligentní člověk, který má silnou podporu hlavně u mladých lidí. Občas ale v politických diskuzích sám sobě podráží nohy. Naposledy výrokem, že by nechal sestavit menšinovou vládu s podporou komunistů a SPD. Je jasné, že podobnými slovy přišel minimálně o několik tisícovek hlasů.
Obrovské množství peněz už do kampaně "naházel" Michal Horáček. Peníze ale v tomto případě volby vyhrát nemusejí. Horáček je totiž evidentně nejslabším člověkem, co se politických debat týče. Zatím byl názory oponentů většinou "zmasakrován", že nakonec vyšel jako ten, co ani neví, jaký je rozdíl mezi poslaneckou sněmovnou a parlamentem. Snaží se prezentovat jako Pan dokonalý, který rozumí všemu. Výsledek však může být v něčích očích zcela opačný.
Hynek a jeho Realisté? Raději ne
Realisté byli v mém volebním hledáčku do poslanecké sněmovny. Hodně času jsem investoval do rozluštění jejich programu. Bohužel jsem se zarazil na jedné jejich části, a to je opětovné zavedení povinného vojenského výcviku. Snažil jsem se od strany dostat odpovědi na poměrně jednoduché otázky. Po týdnech diskuzí mi nakonec alespoň pár řádek přišlo právě od prezidentského kandidáta Jiřího Hynka. Obecně mě zajímalo, jak se budou řešit případy mladých mužů, kteří po maturitě již pracují, založili firmu nebo mají děti.
Krkolomné odpovědi ze strany Realistů mě nakonec vytočily natolik, že jsem jim nakonec hlas nedal. "Jde o tři měsíce v životě člověka. Mezi střední a vysokou či před nástupem do práce. Tři měsíce, během nichž se naučí i to, co se mu může hodit pro život. Ve srovnání s tím, že ženy chodí na mateřskou a následně rodičovskou mnohdy až na několik let, mi tři měsíce připadají naprosto zanedbatelné," sdělil mi tenkrát Hynek.
Opravdu jsou ale tři měsíce zanedbatelnou dobou? Třeba pro rodinu, jejíž živobytí táhne muž? Nebo pro začínajícího podnikatele, kterému se může jeho sen za tři měsíce naprosto rozplynout? Kdo dá otci od rodiny s dětmi na nájem, kdo zaplatí náklady na život jeho manželce na mateřské?
"Po dobu vojenské služby mi podnik musel držet místo (stejný princip jako mateřská a rodičovská). Když jsem se vrátil, tak jsem pokračoval ve své práci. Během vojenské služby mi žádný plat neběžel, jen jsem dostával kompletní servis (ošacení, jídlo) a malý žold," vysvětluje Hynek. Vážně se ale žoldem dá v dnešní době zaplatit nájem? Není to už přežitek, který se snaží Realisté aplikovat? Proto, pane Hynku, pardon...
Má "Topol" šanci?
Chytře s kandidaturou přišel Mirek Topolánek. Ten prý nemůže překousnout spojení Andreje Babiše s Milošem Zemanem a chce se postarat o rozluštění tajemství, které za jejich údajným spojením je. Navíc by rád zúročil své politické zkušenosti. O tom, že lidem se při vyslovení jeho jména vybaví demise jeho vlády nebo jeho hopsání "na Adama" na pozemku vily Silvia Berlusconiho, to je druhá věc.
Jedno je ale jisté. Až v lednu k těm volbám půjdete, zkuste si názor udělat hlavně sami. Kandidáty sledujte, zjistěte si o nich vše, co je možné. A pak se rozhodněte tak, jak vám velí svědomí. Když se tím budete řídit, určitě nezvolíte špatně...
