Začneme prvními pocity zaměstnavatelů po setkání s inspektorátem. Pokud zaměstnavatel udělá bagatelní chybu, jako přepis ve smlouvě, je nazýván obviněným. Ačkoliv zaměstnanec je správně vyplácen a není nijak poškozen. Solidní? Pokud úřad pochybí a je podán oprávněný "Odpor", sám chybující úřad má vyhodnotit, zda pochybil. Obvykle vyhodnotí, že nechybí. Kupodivu.
Jestli podá "obviněný" (rozumějme zaměstnavatel) odvolání, pak ho podává prostřednictvím toho samého úřadu, proti kterému se brání. Sorry jako... Úřad má na sdělení stanoviska téměř rok, od "obviněných" požaduje ovšem podání "odporu" do 8 dnů! Spravedlnost pro všechny? Možná tak ve snu. Navíc zaměstnanci úřadu konají v rozporu s tvrzeními samotného generálního inspektora. Je to tak v pořádku?
Proč máme "Inspektorát práce"?
Úřad inspektorátu sám o sobě tvrdí: "Hlavním cílem práce Úřadu a inspektorátů je a musí byt nikoliv represe, ale prevence, tedy snaha o předcházení negativním jevům – pracovním úrazům, nemocem z povolání a haváriím technických zařízení – a snaha o co nejlepší přípravu na zdolávání následků takových dějů, pokud k nim dojde". Přesně tak to píše v roce 2017 na svém webu. Včetně gramatické chyby. A to bezesporu smysl dává.
Určitě může inspektorát pomoci v pracovních podmínkách a proti nekalým praktikám podloudných zaměstnavatelů. V naší anketě jsme ale bohužel nenarazili mezi zaměstnavateli na případ, kde inspektorát pomohl, kde konal osvětu a prevenci poradenstvím, jak mu ukládá MPSV.
Absurdní je, že inspektorát si stížnosti na svá "pochybení" sám vyhodnocuje a vesměs. Přirozeně, že pak potvrzuje správnost svého postupu a místo zkoumání merita věci se točí na svých těžko splnitelných lhůtách.
Takže se nabízí odpověď, že teoreticky je úřad smysluplný, ovšem jeho práce často nekoresponduje s posláním. Stávající praxe inspektorátu bohužel může vést k likvidaci menších a středních firem, když jim místo poradenství "poskytne" další finanční a administrativní zátěž. MPSV v takové praxi nevidí účel inspektorátu práce.
Bylo by to krásné...ale není
Bylo by krásné, kdyby přišel inspektor a řekl: "Tak jsem vám to prošel, tady je problém, tady je také problém, tohle řešte takto a tohle takto a já se za 14 dnů zastavím to překontrolovat. To víte, pořádek musí být!" No, a vy to dáte do pořádku a říkáte si, že ten člověk je fakt machr na svém místě. Jenže dnes úředník inspektorátu, specialista na hledání chyb ve své specializaci a tak, většinou najde důvod, aby inspektorát do roka poslal příkaz k zaplacení pokuty. Místo aby poradil a případně pomohl zjednat nápravu. Úředník většinou zvítězí nad zaměstnavatelem, který se jen tak tak stíhá otáčet, aby uživil firmu.
Takže často jde o to, zda odevzdaně zaplatit pokutu a být rád, že je klid od aparátčíku moci, že zaplacením pokuty přestane být firma "obviněnou". "Raději dál od úřadu, v jehož vedení zasedá zaměstnanec komunistické prokuratury!“ si určitě mnoho zaměstnavatelů řekne dříve nebo později. Druhá alternativa je pro bojovníky. Najmout si právníky specialisty, zaplatit je a pustit se do křížku s úřadem. Drahé, ale ve finále vlastně možná i levnější. A třetí alternativou je, že sami úředníci pomohou k nápravě. To je jistě nejlevnější a v souladu s logikou, vždyť úřad platíme z daní.
Represe bez dobré vůle
Jedna z morálních nekorektností jednání tohoto úřadu spočívá v termínech. Inspektoři sami si vymiňují daleko více času, než dávají "klientům", pardon, "obviněným". Příkaz k zaplacení pokuty posílají úředníci třeba skoro za rok od kontroly, mají dost času. Pokud "obviněný" zaměstnavatel podá "Odpor", má na to 8 dnů, ať je třeba nemocný nebo je prodloužený víkend nebo má právník dovolenou. Další problém je, že když podá zaměstnavatel odpor, úřad se často nezabývá podstatou problému, ale jen svými těžko splnitelnými lhůtami, a na tom se točí.
Prostě nedají "obviněnému" čas na rozbor a přípravu podkladů pro obranu pochybných závěrů úředníků. Generální inspektor Rudolf Hahn na to reaguje: "Přesto by si zaměstnavatelé, resp. i další osoby, které obdrží příkaz, měly ve smyslu písemného poučení uvědomit, že na rozdíl od klasického rozhodnutí, proti kterému lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů, proti příkazu lze podat odpor ve lhůtě kratší, a to 8 dní. Přes tento zásadní rozdíl, který může mít také vliv na nedodržení lhůty ze strany zaměstnavatele, je však podání odporu na rozdíl od odvolání značně jednodušší, …."Nám pan inspektor odpovídá za cca 20 dnů. Když vůbec. Ale hlavně generální inspektor opět hovoří jen o svých lhůtách, a ne o problému samotném. Co když je firma malá a má třeba dočasný problém s přístupem do datové schránky?
Co radí pan generální inspektor, se dozvíte se v dalším článku, protože je to natolik alarmující, že je škoda, aby to zapadlo. Také přineseme pár rozporuplných příkladů konání inspektorátu a komentáře vedoucích úředníků k této praxi. Jako by měl Inspektorát práce za úkol zničit malé a střední podnikatele. Nesmysl? Hm, kdo by mu to vlastně nařídil, že?
